Praha - Osobnosti českého divadla, politiky a emigrace se dnes po poledni přišly do Velké obřadní síně strašnického krematoria rozloučit se svým kolegou - hercem, novinářem a bývalým ministrem kultury Martinem Štěpánkem. Vedle rodiny a přátel se památce herce poklonily už před obřadem desítky lidí. Martin Štěpánek, charakterní herec a v emigraci spolupracovník Svobodné Evropy, spáchal ve svých 63 letech 16. září sebevraždu.
Poslední sbohem Martinu Štěpánkovi
Pohřbu se ve zcela zaplněné smuteční síni zúčastnil na pozvání rodiny i premiér Petr Nečas. Během skromného půlhodinového obřadu jako jediný předstoupil s projevem. Na Martina Štěpánka zavzpomínal nejen jako na dobrého politika, ale i jako na svého přítele a férového člověka, který si vždy stál za svými názory. „Chtěl zůstat pánem svého osudu až do posledního okamžiku,“ uvedl s tím, že neví, zda je Štěpánek v nebi hereckém, novinářském, nebo politickém.
Vzpomínky na Martina Štěpánka
Ondřej Černý, ředitel Národního divadla: Jsem z toho smutný, protože mám pocit, že odcházejí ti, kteří by odcházet neměli, a zůstávají ti, kteří by odejít mohli. Pro mě byl Martin člověk, který přišel zpátky do této země a přinesl sem zvláštní typ rytířskosti a přirozeného občanského étosu a mnohdy narážel. Tento občasnký étos, který on v sobě měl, bychom měli nést dál.
Petr Nečas, premiér: Když Martin Štěpánek chtěl vyjádřit obdiv nějakému výjimečnému člověku, říkal o něm, že je kompaktní osobnost. V jeho ústech to znamenalo, že se jedná o všestrannou, mnohorozměrnou, leč přitom velice celistvou povahu. Pro mne takovým kompaktním člověkem byl samotný Martin Štěpánek.
GALERIE
videogallery_46004
Poklonit se Štěpánkově památce přišla také manželka exprezidenta Václava Havla Dagmar. Samotného smutečního aktu se ale nezúčastnila. Přišli také zástupci prezidentské kanceláře. Prezident Václav Klaus, který je v současné době na pracovní návštěvě Spojených států, manželce zesnulého herce kondoloval už minulý týden, uvedl, že měl rád Martina Štěpánka nejen jako významného umělce, který v českém divadelním světě zanechal hlubokou stopu, ale také jako člověka, občana a politika.
"Pro mě byl zajímavý, trošku exot, protože přicházel z uměleckého světa,„ zavzpomínal na Martina Štěpánka i Petr Brod, jeho kolega ze Svobodné Evropy. “V kantýně Svobodné Evropy jsme my, kteří jsme se zabývali spíš každodenní politikou, sedávali u stejného stolu s ním, s Karlem Krylem nebo s Karlem Moudrým, atmosféra pro nás byla velice zajímavá, protože jsme nahlíželi do jiného světa, do uměleckého. A také do světa, který souvisel s tím, že on poměrně nedávno odešel z Československa, takže měl ještě živou zkušenost z vlasti, kterou já, protože jsem odešel v roce 1969, neměl."
Na poslední cestě doprovodili Martina Štěpánka také svobodní zednáři, k nimž herec patřil. Přímo u rakve s velkou kyticí bílých růží provedla skupina mužů v bílých rukavicích malý rituál - poklepáním na rakev „propustili svého bratra“.
Martin Štěpánek se narodil 11. ledna 1947 v Praze. V roce 1969 absolvoval Divadelní akademii múzických umění, pak byl čtyři roky v Národním divadle a další tři roky v pražském Činoherním klubu, odkud dostal z politických důvodů výpověď. Na přelomu 70. a 80. let hrál na jevišti pražského Divadla na Vinohradech, kde do své emigrace v roce 1981 ztvárnil 16 rolí. Po přesídlení z Mnichova do Prahy v roce 1994 na tomto jevišti během pěti let v dalších pěti inscenacích hostoval.
V září roku 2006 přijal Štěpánek nabídku premiéra Mirka Topolánka (ODS) na funkci ministra kultury v jeho menšinové vládě. První dny v úřadu však strávil v nemocnici, kde se podrobil chirurgickému zákroku, při němž mu lékaři odebrali z krku mandli a jednu uzlinu. Chodil na ozařování, nálezy byly negativní a zdálo se, že zhoubnou chorobu překonal. Byl znám svou zálibou ve střelných zbraních a právě zbraň se mu nakonec stala osudnou, když se 16. září 2010 zastřelil ve své pracovně v bytě v Praze na Vinohradech.
Návštěvníci Divadla na Vinohradech mohou památku herce Martina Štěpánka uctít v předsálí divadla, kde krátce po jeho úmrtí vzniklo pietní místo.
GALERIE
Poslední sbohem Martinu Štěpánkovi
