Praha – Národní galerie připravila výstavu, která se váže ke 40. výročí požáru Veletržního paláce (14. 8. 1974). Ve spolupráci s Národním technickým muzeem, Institutem plánování a rozvoje hlavního města Prahy a Archivem hlavního města Prahy se tak vypráví Příběh Veletržního paláce. Tato stavba je součástí českého architektonického dědictví jako významný objekt raného funkcionalismu, zvnějšku založený na kontrastu dvou nestejně velkých částí – delší nabízí prosté střídání souvislých pásů parapetů a oken, kratší představuje jen holou stěnu prolamovanou čtvercovými okny s prostým křížovým dělením.
Příběh Veletržního paláce se začal psát v roce 1924
Společnost Pražských vzorkových veletrhů (PVV) přes svou dceřinou společnost vyzvala k účasti v architektonické soutěži na vytvoření nové veletržní čtvrti Prahy, nazvané Veletržní City, šest architektů: Aloise Dryáka, Josefa Fuchse, E. Kotka, Miloše Vaněčka, Františka Rothmayera a Oldřicha Tyla. Byli to tvůrci z různých generací, kteří představovali různé pojetí architektury – od dekorativismu až po funkcionalismus. Porota vybrala společný návrh Oldřicha Tyla a Josefa Fuchse. A ti hned v roce 1925 navrhli první palác, který se také okamžitě začal stavět. Praha dostala v prvním Veletržním paláci dílo ukazující názorně eleganci a subtilnost železobetonové skeletové stavby.
Veletržní palác byl, částečně, dokončen k 10. výročí vzniku Československa
Již v září 1928 se v něm konal ve 3 podlažích první veletrh, a při té příležitosti byla také poprvé veřejnosti představena Slovanská epopej Alfonse Muchy. V průběhu roku 1929 se palác ještě dokončoval a postupně začal sloužit celý – nejen pro veletrhy, které se konaly pravidelně na jaře a na podzim. Byla v něm i řada restaurací, největší pražské kino, v jeho malé dvoraně se konaly také výstavy umění. Tak fungoval Veletržní palác v podstatě až do roku 1951, kdy byly PVV zrušeny. Palác se proměnil v kancelářskou budovu, v níž sídlily podniky zahraničního obchodu.
V roce 1974 Veletržní palác vyhořel
A následujících pět let Praha řešila problém, co s ním, rekonstruovat, nebo zbořit. Postupem času se ukázalo, že vyhořelou stavbu lze opravit a po značných diskuzích ohledně jeho dalšího využití, bylo rozhodnuto ve prospěch Národní galerie a její sbírky umění 20. století.
Palác byl v roce 1980 Národní galerii skutečně přidělen. Byl jmenován generální projektant, kterým se stal Stavoprojekt Liberec. Právě jeho architekti v čele s Miroslavem Masákem byli ti, kdo Veletržní palác uchránili jak před zbouráním, tak před jiným, nevhodným využitím. Rekonstrukce trvala dlouho. Nejprve se spáleniště dlouho vyklízelo, mnohokrát se proměňoval projekt. Stavba byla v první etapě dokončena v roce 1993 a v roce 1995 byla pro veřejnost otevřena tři podlaží stálých expozic. Expozice byla definitivně dokončena v roce 2000, kdy se rozšířila na celkem čtyři podlaží a jedno vymezila pro krátkodobé výstavy.
Současná výstava Příběh Veletržního paláce odhaluje i mnohé nové skutečnosti, např. o tom, že soutěž na palác mohla být zmanipulována nebo že rozpočty stavby byly pro svého stavebníka zdrojem neustálých finančních potíží. Expozice odkrývá i osud dr. V. Boháče, který za vznikem PVV i výstavbou Veletržního paláce stál. Připomíná také, že se tu poprvé představila televize, kterou ovšem výrobci rozhlasových přijímačů odsoudili jako cosi, co nemá budoucnost. Vystaveny jsou i nové fotografie ze života veletrhů, a to včetně jediné fotografie dokumentující smutnou historii Nového výstaviště za 2. světové války, kdy sloužilo jako shromaždiště židovských transportů.
Expozice je sestavena z plánů dokumentujících architektonický vývoj paláce až do otevření v roce 2000, fotografie ze života veletrhů, ale také ze stavu po požáru. Mnohé materiály jsou veřejnosti představeny poprvé. K výstavě je vydána doprovodná publikace Příběh Veletržního paláce.
„Během roku 2014 se ve Veletržním paláci odehraje série výstav, diskuzí, workshopů a dalších akcí, které jsou přímo či nepřímo s budovou svázány – například další expozice Pražské skleněné peklo se zacílí na vlastní požár v roce 1974. Výstava Jiřího Sozanského pak ukáže, jak se téma Veletržní palác dostalo koncem sedmdesátých let do díla jednoho z našich nejzajímavějších výtvarníků a je nositelem celé řady často existenciálních témat. Diskuze a workshopy nabídnou setkání s architekty (např. s autorem popožárové rekonstrukce Miroslavem Masákem), teoretiky umění, historiky, ale i studenty architektury. Zaměří se na současnou reflexi i na hledání dalších cest, jak s Veletržním palácem pracovat – ve smyslu nových stálých expozic či obecněji v kontextu Hlavního města Prahy,“ upozorňuje za realizační tým Helena Musilová.
Projekt věnovaný 40. výročí požáru Veletržního paláce:
• výstavy
1. Příběh Veletržního paláce / 21. 3. - 27. 7. 2014
kurátoři Radomíra Sedláková, Jakub Potůček
2. Požár Veletržního paláce ve fotografii / 14. 8. - 12. 10. 2014
kurátorka Helena Musilová
3. Jiří Sozanský / 23. 10. - 8. 2. 2015
kurátor Jiří T. Kotalík
• doplňkové výstavy
Velké dílo pro velký dům
Hlavní mediální partner: Česká televize. Mediální partneři: Hospodářské noviny, IHNED.cz, Český rozhlas, Prague Events Calendar, Anopress IT, Rádio 1.
Výstava nemá samostatné vstupné, je nedílnou součástí prohlídky Veletržního paláce a jeho stálých expozic moderního a současného umění Národní galerie v Praze, základní 180 Kč, snížené 90 Kč, rodinné 240 Kč, školní skupina 20 Kč.
