Praha - V žižkovském Atriu se dnes otevírá výstava s názvem Mistr sakrální architektury. Představuje jednoho z nejvýznamnějších evropských architektů první poloviny 20. století Josipa Plečnika, Slovince, který v České republice zanechal nesmazatelný otisk a své autorské srdce. Na základě zkušeností se secesí a moderním expresionismem vytvořil zcela specifický osobní styl. Výstava potrvá do 31. října.
Expozice kromě jiného představuje i původní návrhy kostela Nejsvětějšího Srdce Páně na náměstí Jiřího z Poděbrad v Praze 3 a dalších kostelů. „Josip Plečnik byl přesvědčen, že sakrální architektura je ta nejdůležitější. Tento postoj ve 20. století nebyl běžný. Vytvářel různé variace půdorysu kostelů. Bylo pro něj důležité, že kostely jsou pro lidi útočištěm, jistotou, proto neměl rád moderní, jakoby nezakotvenou architekturu,“ přiblížil architektovu filozofii kurátor výstavy Damjan Prelovšek.
Pokud se novátorského přístupu týká, upozornil Prelovšek v rozhovoru pro ČT24 na to, že Plečnik přizpůsoboval své sakrální stavby okolní zástavbě. „Například kostel na 'Jiřáku' udělal nižší s ohledem na výšku okolních domů. Zvonice na stavbě je také proto řešena do šířky. Dalším novátorským záměrem, bylo případné zřízení menších bočních oltářů v kostelech, aby se všichni mohli modlit u oltáře,“ doplnil kurátor.
Ovšem dnes uznávaný architekt ve své době nebyl uznáván všemi. „Například Karel Teige, který byl modernista, když si prošel jeho stavby, prohlásil: 'Plečnik je vůl'. Dokonce ani v jeho vlasti se o jeho odkaz příliš nepečuje. V Lublani dnes chceme být všichni strašně moderní a Plečnik už zase tak moc moderní není. Jestli je kostel v dobrém stavu, nebo ne, záleží především na faráři. V kostele sv. Michaela na lublaňských blatech, který je jeden z nejkrásnějších, je český farář, který se o něj velmi dobře stará a moc si rozumíme,“ přiblížil problematiku péče o slovinské památky Damjan Prelovšek.
V Čechách je architekt znám především díky svému působení na Pražském hradě za prezidentování T. G. Masaryka. „Především byl vybrán díky společnosti Mánes, která ho navrhla, ale také v tom hrála určitou roli politika. Plečnik, jako cizinec, mohl být totiž rychle vyhozen už při své první chybě. On však získal prezidentovu přízeň, se kterým se spřátelil a tím pádem byla jeho pozice zajištěna. Pochopitelně, když pak odcházel Masaryk, odcházel s ním i Plečnik,“ upozornil kurátor.
Architekt Josip Plečnik se narodil 23. 1. 1872 v Lublani ve Slovinsku. Odborné vzdělání získal na vídeňské Akademii výtvarných umění u profesora Otty Wagnera (1894 – 98). U věhlasného učitele se potkal i s Janem Kotěrou, významným českým architektem, spřátelil se s ním, aniž tušil, jaké tvůrčí kořeny později zapustí v jeho rodné vlasti. Oba spojovalo i získání Římské ceny, opravňující k dvouletému studijnímu pobytu v Itálii a Francii.
