Po debutovém Světle ve tmě přišla skupina Jelen s druhou deskou Vlčí srdce. Kapela se od svého debutu rozrostla na sedm členů a vedle kytar, akordeonu a foukací harmoniky je na novém albu slyšet třeba taky banjo nebo trubka. Držitelé Ceny Anděl za loňský rok v kategorii Objev stihli album už pokřtít i doprovodit dvěma videoklipy. Do 3. prosince ho prezentují na turné. V rozhovoru ho představil i frontman Jelena Jindra Polák.
Jelen se vrátil ke kořenům a vychutnal si Vlčí srdce
6 minut
Rozhovor s Jindrou Polákem
Deska Vlčí srdce má být hlavně o návratech ke kořenům. V čem a k jakým?
Už text titulní písničky Vlčí srdce je o civilizačním nánosu a kontrastu s tím zvířecím, co žije v nás. Deska je vlastně o návratu ke kořenům na všech stupních - vracíme se ke kořenům populární hudby, zpíváme o návratu k přírodě, o tom, odkud přicházíme.
Jste autorem většiny textů na nové desce, o čem jste je psal?
O návratech ke kořenům. Že zapomínáme, odkud pocházíme, že se trochu ztrácíme v tom, jaká doba teď je, a zapomínáme, co je důležité.
Často se o Jelenovi píše, že víc než tuzemský folk jeho skladby připomínají třeba anglické Mumford & Sons. Sedí to?
Dělá nám to radost, ale nevím, my škatulky moc neřešíme. Hrajeme, jak to cítíme. Pro nás je důležitá písnička, český text, a aby si ho lidé zpívali.
Máte dojem, že to je to, co k vaší kapele připoutalo tolik fanoušků?
Asi ano. Myslím, že poslední dobou je tendence hodně zpívat anglicky, podřizovat se moderním trendům, ale myslím, že je tady dlouhá písničkářská tradice a k ní my se vracíme a na ni odkazujeme.
