Už patnáct let se do přírodního divadla v pražské Šárce vrací na konci prázdnin opera. Tentokrát se 1. září pod širým nebem hrál Don Giovanni, představení se však poprvé v historii projektu nemohlo dohrát kvůli silnému dešti. Jen o pár dní dříve se přitom slavné Mozartovo dílo hrálo schválně ve vodě – árie z Dona Giovanniho zpíval Adam Plachetka publiku naloženému ve vaně.
Na programu lesních představení v Divoké Šárce byly od roku 2005, kdy projekt začal, zatím pokaždé české opery. Diváci, jichž se sejdou vždy tisíce, tak mohli slyšet například Rusalku, Jakobína či Prodanou nevěstu. Letos poprvé organizátoři sáhli po zahraničním autorovi, byť Mozart a Don Giovanni jsou s Prahou spojeni. Premiéru měl příběh o potrestaném prostopášníkovi v roce 1787 ve Stavovském divadle.
V Šárce se v netradičních kulisách v hlavních rolích představili barytonista Martin Bárta nebo sopranistka Jana Sibera z Národního divadla. Sólisty doprovodil orchestr, sbor i balet první české scény. Tvůrci i herci však musí počítat s nástrahami přírody. Nejen nezvyklým terénem, ale i s rozmary počasí, jimž je inscenace vystavena. Letos tak do představení zasáhla natolik silná bouřka, že pořadatelům nezbylo než operu v polovině přerušit. Nedohranou část prý diváci uvidí příští rok.
John do vany
V pátek 30. srpna naopak Don Giovanni vodu vyhledával. Na střeše pražského paláce Lucerna totiž basbarytonista Adam Plachetka připravil pro limitovaný počet diváků hudební lázně –doslova, neboť zájemci si árie z Mozartovy opery mohli poslechnout ve třiceti napuštěných plechových vanách.
„Je to něco tak ujetého, že to musí dopadnout dobře,“ odhadoval před originálním provedením Plachetka. Večer s názvem John do vany by nejspíš ocenil i sám Mozart. Podle historiků byl totiž pro každou špatnost. Prvním kusem nábytku v každém jeho novém bytě prý nebyl klavír, ale kulečníkový stůl.
