Praha - Jiří Dědeček mistrně přeložil básně italského renesančního humanisty Angiola Poliziana - to hlásaly titulky recenzí téměř rok. Jejich autoři podlehli mystifikaci. Útlou sbírku Rispetti e dispetti (Poklony a pošklebky) s krásnými renesančními verši nenapsal chráněnec rodu Medicejských Angelo Ambrogini, známý jako Poliziano, ale básník a písničkář Jiří Dědeček.
Další umělecká mystifikace v českém rybníčku
„Vlastně jsem potřeboval utajit svoji identitu pro účely jakési dvornosti vůči dámě,“ objasnil důvody k mystifikaci Dědeček. Svou mystifikaci provedl dokonale. U každé básně uvedl i název v italštině a italský originál sbírky je připsán neexistujícímu nakladatelství Sossopra - v překladu Naruby. Přesto ale dal kritikům a recenzentům určitá vodítka.
„Schválně jsem tam dal určité údaje, z nichž odborník snadno vyčte, že to nemůže být renesanční poezie, například odkaz na Mefista,“ prozradil dále autor.
2 minuty
Reportáž Martiny Čurdové
VÍŠ, JE TO HORŠÍ (È PEGGIO, SAI)
Víš, je to horší než ti řeknou známí
co můžeš čekat od lidí?
Jsem prázdný jako věchet slámy
oni to ale nevidí
Jak slovník i styl zkusmo měním
v nerovném boji s utrpením
a jak si marně zkouším lhát
že jsem tě nikdy neměl rád
Toho, že něco není v pořádku, si všiml jen jeden odborník, docent Jiří Pelán, specialista na italskou literaturu z Karlovy univerzity. Ke knize řekl, že sice neví, co to je, ale určitě to není Poliziano. Úplné odhalení ale přišlo až v týdeníku Respekt. Několika málo zasvěceným se tak hru na Itálii podařilo hrát skoro rok, zatímco si literární obec libovala nad jedním z vrcholů básnického překladu do češtiny.
„Samozřejmě, že to muselo jednou prasknout. Původní představa byla ta, že kdyby byl Dědeček náhodou nominován na cenu za překlad, tak bychom to museli zveřejnit,“ řekl ředitel nakladatelství Galén Lubomír Houdek.
Knihu milostných poklon a ironických posměšků budou následovat Slizké písně, tentokrát pod autorovým pravým jménem.
