Praha - Ve věku devadesáti let zemřel skladatel a spisovatel Ilja Hurník. Byl autorem rozsáhlého operního a symfonického díla, psal hry, povídky i libreta. Příznačné pro něj byly prvky slezské lidové hudebnosti, jeho skladby charakterizuje pointa i humor. Oznámil to jeho syn Lukáš.
Vrcholem Hurníkovy kompoziční tvorby jsou opery na vlastní libreto (Dáma a lupiči, Mudrci a bloudi nebo Oldřich a Boženka), Symfonie in C, oratorium Noé a kantáty Ezop a Maryka. Skládal také balet (Ondráš) a významná je jeho tvorba pro děti (píseň Zasadím jablůňku).
Důležité místo zaujímá hlavně opera Dáma a lupiči, která není klasickou operou, jak si mnozí žánr představují. Jedná se spíše o chytrou a vybroušenou černou humoresku, inspirovanou starým anglickým filmem Williama Rose Pět lupičů a stará dáma. Světová premiéra Hurníkova díla se konala v roce 1966 v Plzni, posléze operu uvedla i další divadla (Národní divadlo v roce 1992). Dáma a lupiči se inscenovala také v německém Kielu a Halberstadtu.
„Když mi hudba jaksi nejde“
Jako sólový pianista Hurník vynikl v interpretaci skladeb Clauda Debussyho a Leoše Janáčka, jemuž se věnoval i teoreticky. Koncertoval i společně se svou manželkou Janou v klavírním duu. S již zesnulým známým skladatelem (a svým švagrem) Petrem Ebenem vytvořil Hurník českou verzi Orffovy školy, která se stala vzorem obdobných adaptací v dalších zemích. Je rovněž autorem oblíbeného gramofonového cyklu Umění poslouchat hudbu.
„Když mi hudba jaksi nejde, vezmu pero a píši povídky. Když mě už žádná nenapadne, vracím se k hudbě,“ říkal Hurník o své lásce k literatuře. Kouzlo jeho povídek (Trubači z Jericha, Kapitolské husy nebo Cesta s motýlkem) tkví v umění suchého humoru, ironii a krásné češtině. Hurník je také autorem barevných Notýsků, svižných a vtipných textů. Své vzpomínky pak zachytil v knihách Dětství ve Slezsku a Závěrečná zpráva.
- „Já jsem si je nevymyslel, byly mi dány čtyři koleje, zaprvé klavíristy, za druhé skladatele, za třetí spisovatele a ještě navíc kantora,“ říkal Ilja Hurník.
Optimista nebo pesimista?
Ilja Hurník se narodil 25. listopadu 1922 ve slezské Porubě, nyní části Ostravy. Již v roce 1933, tedy v jedenácti letech, mu vyšly první klavírní skladby. V roce 1938 musela rodina prchnout před sudetským záborem do Prahy. Zde se Hurník stal žákem skladatele Vítězslava Nováka, klavíristy Viléma Kurze a později na AMU i jeho dcery Ilony Štěpánové-Kurzové. Byl sólistou Janáčkovy filharmonie v Ostravě (1958 až 1978) a profesorem skladby.
V jeho stopách se posléze vydal i syn Lukáš, rovněž skladatel a hudební publicista. Synovci Ilji Hurníka jsou Marek, David a Kryštof Ebenové, známí z hudební skupiny Bratří Ebenů. „Vždycky byl připraven udělat nějaký čin, který nás jako kluky fascinoval. Třeba vrhnout se v listopadu do ledové Vltavy,“ vyprávěl třeba modorátor a herec Marek Eben.
- „Lidé se mne ptají, jestli jsem optimista nebo pesimista. Já říkám, že ani jedno, ani druhé, protože oba jsou proroci a ti se často mýlí. Ale já vím o něčem bezpečnějším, co se stane a nezklame. A to je zvědavost, co se bude dít třeba už zítra. A já budu při tom. A to je jistota, které se držím,“ uvedl Hurník, když slavil své devadesátiny minulý rok v zaplněném sále pražského Rudolfina.
Ilja Hurník měl na svém kontě řadu ocenění. Mimo jiné jej v roce 2007 prezident Václav Klaus vyznamenal medailí Za zásluhy. O tři roky později získal Cenu ministerstva kultury za přínos v oblasti hudby, získal i Zlatou cenu Ochranného svazu autorského za přínos české hudbě. Hurníkovo jméno nesou školy v Praze a Opavě.
Podívejte se na pořad Ilja Hurník, listování životem…
