Největší švýcarská banka UBS začne od července u vkladů nad 250 tisíc franků (6,1 milionu korun) klientům účtovat záporný úrok. Bude si tak brát část z jejich uložených peněz. Zápornou depozitní sazbu pak již téměř sedm let drží například strážkyně eura, Evropská centrální banka. A zároveň s tím v některých zemích pokračují tlaky na omezování používání hotovosti. Jak se tyto trendy mohou promítnout v Česku?
Švýcarská UBS se stane první velkou bankou, která si z vkladů klientů začne brát část peněz i u relativně menšího zůstatku.
Není jediná, která se zápornými sazbami začala. Jde ale dál než jiné velké zahraniční a privátní banky, které většinou vybírají poplatky od bohatých klientů s mnohem většími zůstatky na účtu. Například největší italská banka UniCredit zavedla od roku 2020 negativní úrokové sazby klientům, jejichž vklad přesahoval milion eur (přes 26 milionů korun). Jiná švýcarská banka, Credit Suisse, vybírá poplatky od těch klientů, kteří mají na účtu zůstatek nad dva miliony franků.
UBS tento postup zkouší od listopadu 2019, kdy začala uplatňovat na depozita přesahující dva miliony švýcarských franků zápornou úrokovou sazbou 0,75 procenta. Svůj krok tehdy zdůvodnila očekáváním dlouhého období silně uvolněné měnové politiky. Reagovala tak na zápornou sazbu, kterou švýcarská centrální banka účtuje za vklady komerčních bank.
V záporu jsou výnosy bankovních účtů již řadu let
Česká bankovní asociace záporné sazby u tuzemských komerčních bank neočekává, uvedl její ekonomický analytik Miroslav Zámečník. Nepočítají s nimi ani dotázaní analytici.
Například hlavní ekonom investiční skupiny Natland Petr Bartoň ale upozorňuje na rozdíl mezi nominální a reálnou sazbou. Uvádí to na příkladu, do kterého započítá inflaci – její roční míra loni činila podle Českého statistického úřadu 3,2 procenta.
Když tedy loni po velkou část roku převyšovala česká inflace hranici tří procent, tak to například při půlprocentním úroku (kladná nominální sazba) u bankovního účtu zaokrouhleně znamenalo zápornou reálnou sazbu minus 2,5 procenta. A situace reálné záporné sazby je v Česku již dlouhá léta. I proto banky lákají klienty k přechodu, aspoň částečnému, k jiným investičním nástrojům, které jim nabízejí.
Co čeká velmi movité klienty
V případě zahraničních komerčních bank však vidí Bartoň odlišnou situaci. „To, o čem hovoříme, jsou záporné sazby u jejich extrémně movitých klientů. Tam pak jde spíše o ten efekt, že banka jim účtuje záporný úrok jednoduše proto, že si to může dovolit. Hypermovitý klient totiž nemá nekonečně možností, kam peníze bezpečně uložit, pokud je potřebuje likvidní.“
Likvidita je zjednodušeně vyjádřeno schopnost, jak snadno a beze ztrát přeměnit svá aktiva na peněžní prostředky. Nejlikvidnější je hotovost nebo peníze na běžném účtu.
U méně movitých klientů lze tedy v Česku vcelku reálně předpokládat, že je nominální záporné úroky z jejich vkladů nečekají. Vždyť by přece své vklady stáhli a lidově řečeno dali do matrace. Aby tam radši trpěly inflací, než okusováním od bank. Jednoduchá úvaha, ne? Ale co když jim možnosti výběru někdo někde omezí nebo zakáže?
Na to má Zámečník jednoduchou odpověď: „Konec demokracie začíná takovými opatřeními.“
Za vším hledej centrální bankéře
Úvahy o záporných úrocích u komerčních bank i jejich reálné uplatňování u některých z nich pochopitelně nespadly z nebe. Mají reálné kořeny, ze kterých vyrůstají. A těmi je politika centrálních bank.
V eurozóně je to Evropská centrální banka (ECB), která se zápornou úrokovou sazbou pracuje již od roku 2014. Nyní jí komerční banky platí 0,5 procenta, když si k ní uloží peníze. Zápornou depozitní sazbu mají například i švýcarská, švédská či maďarská centrální banka. Nejnověji ji pak zvažuje britská centrální banka.
Když zápornou sazbu (týká se prostředků, které si u ní ukládají komerční banky) ECB tehdy zavedla, byl to docela překvapivý moment. Jak pro odbornou veřejnost, tak ještě více pro běžné klienty bank. Zejména pro ně proto ECB tenkrát na svém webu přidala vysvětlení: „Na vaše úspory to nebude mít žádný přímý dopad. Platit budou jen banky, které si ukládají peníze na určité účty u ECB. Komerční banky se samozřejmě mohou rozhodnout, že vkladatelům úrokové sazby sníží. Současně si však spotřebitelé a podniky mohou půjčovat peníze levněji – to pomůže stimulovat hospodářské oživení.“
A banka pak tehdy přidala své hlavní poselství: „Rozhodnutí ECB o úrokových sazbách ve skutečnosti nakonec zvýhodní vkladatele, protože podporují růst a vytvářejí tak prostředí, v němž se úrokové sazby mohou postupně vrátit na vyšší úroveň.“
Co říká teorie
Odpovědi expertů pak blíže vysvětlují teorii, kterou se ECB řídila/řídí, i její pozadí v reálném světě. „Tendence k postupnému snižování úrokových sazeb je minimálně v západním světě patrná již přibližně od 80. let minulého století a výrazně pak tento vývoj uspíšila krize z let 2008/09. Mezi hlavní důvody patří stárnutí populace a pokles produktivity,“ uvedl makroekonomický analytik Raiffeisenbank Vít Hradil.
Také on zmínil, že nízké úroky mají činit investice i spotřebu atraktivnějšími. „Ať si již za levně půjčené peníze někdo koupí novou televizi nebo rozjede podnikání, obojí roztáčí kola ekonomiky.“
Na otázku, zda považuje záporné úrokové sazby za jakousi výjimku, vybočení v dějinách, nebo za normu, která se bude čas od času vracet, odpovídá příznačně. „Obě možnosti jsou správně. Jedná se o historicky výjimečný stav, který se ovšem nyní stává spíše normou.“
Hlavní ekonom UniCredit Bank Pavel Sobíšek pak připomíná, že při vlně recesí v Evropě v roce 2012 vznikla obava z deflační spirály. Jelikož byly úrokové sazby centrálních bank již u nuly, začaly se hledat nestandardní nástroje pro další uvolňování měnové politiky, které srazily náklady na obsluhu dluhu často až do záporu. „Cíl byl nedopustit zamrznutí úvěrového trhu, tedy motivovat nízkými náklady ty subjekty, které si chtějí půjčit na investice či spotřebu.“
Záporné sazby vidí ekonom jako nestandardní nástroj a zároveň jako vypuštění džina z lahve. „I v souvislosti s pandemií mám obavy, aby se existence záporných sazeb nestala všeobecně akceptovanou normou.“
Co ukazuje praxe
Několik posledních let před nástupem koronavirové krize v roce 2020 země eurozóny opravdu ekonomické oživení zažívaly, byť mnozí experti diskutují, zda nemohlo být silnější. Zlepšovala se situace na trhu práce –s poklesem nezaměstnanosti a růstem mezd blízko dlouhodobého průměru, uvedla ECB ve výroční zprávě za rok 2019, poslední předkoronavirový. „Koncem roku 2019 se již objevily první náznaky stabilizace dynamiky růstu a mírného zvýšení jádrové inflace.“
Než tohoto stavu dosáhla, přikročila ovšem ECB i k nekonvenčním nástrojům měnové politiky, jako je kvantitativní uvolňování (nákup dluhopisů od komerčních bank). Nastavování úrokových sazeb – v tomto případě níž a níž – jako základní nástroj k ovlivňování inflace a dalších makroekonomických ukazatelů včetně růstu ekonomiky, už totiž přestávalo stačit.
Hlavní ekonom BH Securities Štěpán Křeček to komentoval: „S uvolněnou měnovou politikou žijeme dlouhá léta, proto se obávám, že její účinnost klesá. Proto je přistupováno k nekonvenčním nástrojům měnové politiky. Jako by ekonomika potřebovala stále větší dávky dopingu, aby to přinášelo kýžený efekt.“
Jaký může být další vývoj
S nástupem pandemie koronaviru v roce 2020 a jejím dopadem na globální ekonomiku se situace zhoršila. Předchozí prognózy, výhledy, úvahy skončily jako nepotřebné v koši.
Jak by tedy mohl vypadat další vývoj v eurozóně, kde Česko sice není, ale její vývoj ho zásadně ovlivňuje? A nejen v exportu.
„V eurozóně není možné výrazně zvyšovat úrokové sazby, protože by to prodražilo obsluhu veřejných dluhů, které jsou v mnohých zemích enormní,“ uvedl Křeček. V této souvislosti upozornil zejména na labilitu jihu Evropy, kde by to mohlo vyvolat vlnu bankrotů. Očekávané a vytoužené hospodářské oživení jednotlivých států tak bude ECB podle něho spíše doprovázet snižováním odkupu dluhopisů. „Samotný růst sazeb bude v následujících letech jen velice mírný nebo dokonce nulový.“
Podobně uvažuje i Hradil z Raiffeisenbank. „O růstu sazeb ECB není na místě ani uvažovat. Teoreticky by k němu mohlo dojít nejdříve tak za tři roky, ovšem ani to se nezdá být pravděpodobné.“ Stejně tak neočekává snižování sazeb. „V odborných kruzích panují silné pochybnosti, zda by to vůbec ještě mělo nějaký příznivý efekt.“
Obdobný názor přidává rovněž hlavní ekonom Generali Investments CEE Radomír Jáč. „Obecně si myslím, že sazby v eurozóně si již sáhly na dno a příští pohyb bude nahoru. V případě eurozóny ale nejdříve v roce 2023.“
ČNB má dveře otevřené všemi směry
Z pohledu ECB, která dohlíží na euro, se vraťme domů, kde žádné euro ještě přinejmenším několik let zavedeno nebude. Jak vlastně vidí zápornou sazbou strážkyně české koruny, Česká národní banka?
„Ohledně nekonvenčních nástrojů měnové politiky, mezi které z našeho pohledu záporné úrokové sazby patří, není potřeba jejich využití v české ekonomice aktuální. Vzhledem k vysokým nejistotám však bankovní rada považuje za vhodné nechat si dveře otevřené všemi směry,“ uvedla s odkazem na záznamy z jednání bankovní rady ČNB mluvčí centrální banky Petra Vodstrčilová.
Dodala, že přípravě na situaci, kdy by byly úrokové sazby na nule a bylo by dále potřeba uvolnit měnovou politiku pomocí nějakého nekonvenčního nástroje, se ČNB přirozeně věnuje a bude nadále věnovat. „ČNB z principu nevyřazuje žádnou z realistických možností (kam ovšem nepatří takzvané vrtulníkové peníze) ze svého repertoáru, který obsahuje i případné snížení úrokových sazeb do záporu.“
Z hlediska vzdálenějšího vývoje připomněl Bartoň z Natlandu i jiné souvislosti a dopady záporných úroků. „Státy by samozřejmě chtěly záporné úroky. Státy je milují – nejen v podobě záporných úroků z jejich vlastních dluhů, ale i kvůli jejich vlivu na spotřebu.“
Ekonom pak dodává, že když se v umělé podpoře spotřeby narazí na nulové dno, vzniká potřeba to dno prorazit a v umělé podpoře pokračovat i pod ním.
„Ale brání tomu hotovost,“ argumentuje s tím, že za záporné procento měsíčně si do bank nikdo peníze nevloží, to radši budou lidé vše platit hotovostí (s nulovým úrokem).
Švédové směřují k budoucnosti bez hotovosti
Pak však podle Bartoně může hrozit švédská cesta. „Ve Švédsku si dnes za hotovost málokde něco koupíte, často ani žvýkačku u pumpy. A už není ani tajemství, že Švédsko chce ještě za našich životů zrušit hotovost úplně. Pak již nebude nic bránit v cestě dalšímu klesání úrokových sazeb níže a níže pod nulu.“
Bartoň ještě poznamenává, že k ústupu od hotových peněz samozřejmě nedochází pod vlajkou „zavedeme záporné úroky, abyste utráceli“, nýbrž „musíme zatočit s kriminálníky, kteří transakcemi v hotovosti okrádají nás všechny.“
Jáč z Generali Investments CEE je smířlivější. „Ústup od hotovosti k elektronickým penězům je přirozený proces, jenž probíhá především ve vyspělých ekonomikách.“
Ať už bude vývoj Švédska jakýkoliv, Bartoň tak připomněl zemi, která má ve světovém srovnání hospodářství nejméně závislé na hotovosti a zdejší centrální banka testuje vlastní digitální e-korunu (e-krona). Tedy jak to zatím sama nazývá: digitální doplněk k hotovosti.
Česká národní banka zachovává neutrální postoj. „Rostoucí podíl bezhotovostních plateb je přirozený vývoj a ČNB je na jeho další rozvoj připravena. ČNB však zachovává technologickou neutralitu – neupřednostňuje bezhotovostní platby před hotovostí a nezvýhodňuje, ani neprosazuje, žádný konkrétní způsob bezhotovostních metod,“ uvedla mluvčí české centrální banky Vodstrčilová.
Vzniknou digitální měny centrálních bank?
Nedávno pak agentury přinesly zprávu, že sedm největších centrálních bank světa zvažuje, že začnou vydávat vlastní digitální měny. Reagují na přesun plateb na internet, všeobecný rozkvět kryptoměn a také na plán americké technologické společnosti Facebook mít svou vlastní virtuální měnu.
Na rozdíl od soukromých iniciativ typu digitálních bank nebo internetových peněženek by centrální banky za oběživo ručily. Digitální měna centrální banky (CBDC) by tak byla stejně bezpečná jako bankovky a mince.
Mohla by mít formu elektronického klíče uloženého na fyzickém zařízení, jako je mobilní telefon či předplacená karta. To by usnadnilo přenos plateb off-line a anonymně. Případně by byla k dispozici na účtech spravovaných zprostředkovateli, tedy bankami. Tím by se zajistil i dohled úřadů a uložená měna by se mohla i úročit, uvedla ČTK s odkazem na agenturu Reuters.
V říjnové Zprávě o digitálním euru uvádí ECB možné scénáře, které by emisi digitálního eura vyžadovaly. K nim patří zvýšená poptávka po elektronických platbách v eurozóně, která by vyžadovala evropský bezrizikový digitální platební prostředek, dále výrazný pokles používání hotovosti jako platebního prostředku v eurozóně, zavedení globálních soukromých platebních prostředků, které mohou zvýšit regulatorní obavy a představovat rizika pro finanční stabilitu a ochranu spotřebitelů, a plošné použití digitálních měn centrálních bank emitovaných zahraničními centrálními bankami.
