Praha – Podezřelé, neprůkazné, mlhavé, nedořečené z obou stran. Takto hodnotí rychlý odchod Moniky Šimůnkové z postu zmocněnkyně pro lidská práva předseda Strany zelených Ondřej Liška a lídr Koruny České Václav Srb. V dalších tématech jako sociální politice nebo daních ale zástupce liberálního směru a konzervativec mnoho společné řeči nenašli. Takový obsah nabídla závěrečná debata v rámci předvolebního vysílání Událostí, komentářů.
Kdysi Česko mívalo dva ministry pro lidská práva, poté vznikl dokonce zvláštní post zmocněnkyně - teď nemá ani jednoho z nich. Úřad vlády tvrdí, že Šimůnkovou odvolal z čela vládní sekce kvůli nekompetentnosti. Poté, co sama dobrovolně opustila i zmocněnecký post, Šimůnková obvinila kabinet z lhostejnosti k agendě lidských práv. Ta by prý podle záměru vlády měla nově spadat pod ministerstvo vnitra. Jeden z posledních vládních personálních kroků před volbami vyvolává rozpaky i u ostatních politiků.
I když zelení směrem k práci bývalé zmocněnkyně kritikou také zrovna nešetří, jejich předseda považuje způsob jejího odchodu za značně podezřelý. „Minimálně to ukazuje na to, že tady neladí fakta mezi účastníky těch samotných událostí,“ zmínil Liška. Postoj Rusnokova kabinetu právě k problematice lidských práv je podle něj slabý. Obdobně se ale vyjádřil i o předchozí koaliční vládě, kde působila právě Šimůnková. Zelení mimochodem chtějí znovu zavést plnohodnotnou funkci ministra pro lidská práva.
Ani šéf monarchistů Václav Srb se zatím v diskuzi kolem konce Šimůnkové ve vládě příliš neorientuje. „Nevím, mám-li to nazvat mlžením, ale myslím si, že bohužel ani jedna ze stran nepřispěla k objasnění té věci,“ tvrdí Srb s tím, že při snaze vysvětlovat příčiny se jak vláda, tak Šimůnková snaží spíš obhajovat svůj mediální obraz. Jako osoby placené z daní obyvatel by se podle Srba měli chovat jinak a nacházet spíš společnou řeč a kompromisy, než se vzájemně osočovat.
Ondřej Liška: „To, že vláda na lidská práva příliš nedbá, je bohužel možné říci nejenom o této vládě, ale i o té předchozí.“
Václav Srb: „Je minimálně zvláštní to, že aktéři, kteří byli placeni z našich daní, aby pracovali ve shodě, tak tady vystupují proti sobě.“
SOCIÁLNÍ OBLAST - Rodiny s dětmi vpřed!
Monarchisté ve svém programu namítají, že stát se příliš nezajímá ani o podporu rodin. Právě rodiny s více dětmi by podle Srba měly být politickou prioritou. „Stát je nestaví na žebříčku svých priorit na místo, kam patří, tedy na místo nejvyšší. Řádná rodina je základ řádného státu,“ tvrdí. Z dalších sociálních opatření navrhuje Koruna Česká třeba změnu systému podpory v nezaměstnanosti na systém veřejných prací.
Zelení pamatují v sociálním programu na hojně diskutovaný problém: nedostatek míst v mateřských školách. Rádi by zavedli zákonný nárok na umístění dítěte od tří let věku. Takové opatření by Liška rád prosadil co nejdříve, ale až po jakémsi přechodném období a rozšíření kapacit školek. Mezitím by rodiče nepřijatých dětí mohli získat finanční kompenzaci. Částka by podle zelených mohla odpovídat objemu peněz, který obec vyplácí na jedno dítě.
EKONOMIKA - Buď, anebo…
Strana zelených se staví za progresivní zdanění příjmu fyzických osob. U příjmu nad 100 tisíc korun měsíčně by prosazovala až 30procentní daň. „ My si myslíme, že to břemeno je potřeba spravedlivě rozdělit mezi různé skupiny obyvatel podle příjmu a daňová progrese je běžnou součástí rozvinutých demokracií,“ míní Liška. Naopak monarchisté by rádi zavedli degresivní daň, tedy zvýhodnění vysokopříjmových skupin – plány zelených podle Srba jen odradí podnikatele a donutily je převádět firmy do daňových rájů. „My si naopak myslíme, že když někdo vydělává řekněme desetkrát více než občan Josef Novák, má zaplatit desetkrát vyšší daň, ale neměl by zaplatit čtrnáctkrát nebo 25krát vyšší daň,“ dodává lídr Koruny České.
ZAHRANIČNÍ POLITIKA - zaostřeno na reformy institucí
V zahraniční politice se zelení soustředí třeba na vnitřní změny v mezinárodních společenstvích – ty jsou podle Lišky často nespravedlivé k menším státům na úkor ekonomických lídrů. Například Organizaci spojených národů by reformoval změnou poměru při hlasování jednotlivých členských států. „Podporovali bychom takové změny, které by posilovaly váhu i jiných zemí, než těch, které jsou považovány za velmocenské,“ dodává Liška.
Monarchistům vadí jiná věc – přílišné zatížení Evropské unie na liberální a levicovou ideologii. Podle Srba by měla unie naopak vycházet z křesťansko-židovských tradic kontinentu. S tím souvisí i státní zřízení, jehož představu monarchisté ukrývají už ve svém názvu. V Evropě podle nich existuje velmi málo tradičních republik – mezi nimi Srb vyjmenoval třeba Island nebo Švýcarsko. Většina evropských států by pro „návrat k tradicím“ měla zvážit právě obnovení kdysi původní parlamentní monarchie.
