Praha - Šedesát šest let od konce II. světové války v Česku žije 1 800 válečných veteránů, kteří aktivně bojovali proti nacistům. V květnu 1945 měla československá zahraniční armáda na západní a východní frontě téměř 30 tisíc mužů a žen. Jedním z nich je bývalý válečný korespondent Václav Straka. Ten prošel československými vojsky ve Francii i Velké Británii. Pan Straka, kterému je dnes devadesát sedm let, byl na konci roku 1944 také u obléhání německé posádky u francouzského Dunkerque. Tehdy toužil po jediném: být přímo při osvobození Československa.
„Co budeme dělat v Německu, jdeme s Američany bojovat skrz Německo na Prahu, osvobodit ji! A pak se rozkřiklo, že Praha bojuje,“ vzpomíná válečný veterán Straka.
Dobrovolně se přihlásil do kombinovaného oddílu obrněné brigády. Tak se 1. května 1945 dostal s americkou armádou do Chebu. „Tam vztyčovali za přítomnosti amerických vojáků československou vlajku,“ připomíná publicista Jaroslav Čvančara.
Tím ale válečný příběh Václava Straky neskončil. S ukořistěným autem projel 9. května německými liniemi s Plzně až do Prahy. Stal se tímto způsobem jedním z prvních vojáků československé zahraniční armády, kteří se dostali do osvobozeného hlavního města.
„Vykašleme se na americké zákazy a jedeme do Prahy. Po sedmi letech…“ popisuje pan Straka, o čem tehdy přemýšlel.
Po únorovém komunistickém převratu roku 1948 byl Václav Straka podobně jako většina vojáků ze západní fronty perzekvován. Za normalizace podepsal Chartu 77. „Václav Straka je jeden z nejskromnějších lidí, jaké jsem kdy poznal, a přitom byl u všeho,“ říká publicista Čvančara.
