Praha - Válka Srbsku: vypovězena, psaly před sto lety Národní listy. Dvacátý osmý červenec se stal dnem vyhlášení války, protože právě toho dne vypršelo rakousko-uherské ultimátum srbské vládě z 23.července 1914 a s odpovědí Srbska se monarchie nehodlala smířit. Vídeň počítala s bleskovou válkou, rakousko-uherské jednotky měly srbskou armádu porazit během několika týdnů. To se ale nestalo. Mezi lidmi nastala panika, lidé vzali obchody útokem. Válka a tuhé zimy zapříčinily také nedostatek potravin, i živou husu lidé vyvažovali zlatem. Podvyživené obyvatelstvo pak postihla španělská chřipka, která měla nakonec víc obětí než válka.
Císař František Josef I. podepsal dokumenty roztáčející válečnou mašinérii ve svém sídle v Bad Ischlu, kde jako tradičně trávil léto. O několik hodin později zde podepsal i manifest Mým národům, kde důvody konfliktu svým poddaným vysvětloval. Na válku se rakousko-uherská monarchie, stejně jako většina Evropy, připravovala několik posledních let. „Až do smrti Františka Josefa se vůbec nemluvilo o míru. On se v žádném okamžiku nechtěl válce vyhnout,“ myslí si odborník na první světovou válku Manfried Rauchensteiner.
- Monarcha už pak do Bad Ischlu nikdy nepřijel. Duch mocnářství ale městečko neopustil ani po sto letech. Místní obchody se hrdě hlásí k tomu, že dodávaly na císařský dvůr. V samotném lázeňském městě se totiž za poslední století příliš nezměnilo. Vilu stále vlastní rod Habsburků. Teď v ní žije pravnuk Františka Josefa I.
Všeobecná mobilizace začala už 26. července, tedy na svátek svaté Anny. Státní úředníci od toho dne vylepovali mobilizační vyhlášky a záložníci se museli dostavit ke svým plukům. Protože šlo o záložníky, kteří už vojnu absolvovali, už 29. mnozí z nich odjíždí z Prahy na frontu. „Počty mobilizovaných mužů převýšily výzbrojní základnu, která byla na začátku války k dispozici,“ řekl kurátor sbírek moderních palných zbraní a střeliva Jan Skramoušský, který poukázal na to, že v době vypuknutí války byla v Českých zemích jedinou zbrojovkou Škoda a k rozvoji zbrojovek došlo až po roce 1918.
„Vyhlášení války vedlo k panice mezi civilním obyvatelstvem,“ poukázal na další rys prvních válečných dnů historik Tomáš Jakl, podle něhož brali lidé obchody útokem. Prvním válečným dnům nepřálo ani počasí, nejvyšší teploty byly jen kolem 12 až 18 stupňů a ze zatažené oblohy občas i pršelo. Velmi studené počasí vydrželo až do počátku srpna a spíše chladný byl i celý zbytek roku 1914.
Lazarety byly během první světové války rozesety po celých Českých zemích. Příkladem takového lazaretu je třeba zámek Žerotínů ve Valašském Meziříčí, kam z fronty vozili zraněné Turky. Bylo tu léčeno zhruba tisíc vojáků. Kromě Turků se na českém území léčili také uprchlíci z Tyrolska nebo Židé z Haliče, kteří ale místní vnímali spíše negativně, poukázal ředitel Státního okresního archivu Vsetín Tomáš Baletka.
Nepříznivé počasí neprospělo ani už tak oslabenému zemědělství a po celém Česku i monarchii tak docházelo k potížím se zásobováním. K problémům přispěly rovněž tuhé zimy a hrozila i potravinová krize. „Na konci války opravdu hrozil tuhý hladomor,“ upozornil historik Rudolf Kučera. Nedostatek potravin vedl k rozmachu výměnného obchodu. „Jsou případy, kdy se živá husa vyvažovala zlatem,“ připomněl Kučera. „V důsledku podvyživenosti obyvatelstva nastala například španělská chřipka, která měla nakonec víc obětí než válka,“ potvrdil kurátor sbírek moderních palných zbraní a střeliva Jan Skramoušský.
Válka srbským pohledem
Rakousko-Uhersko a Srbsko okamžitě 28. července 1914 mobilizovaly statisíce vojáků. Vídeňský generální štáb věřil v bleskovou válku. Rakousko-uherské jednotky měly srbskou armádu porazit během několika týdnů. To se ale nestalo a válka se protáhla.
Srbové odrazili během roku 1914 tři ofenzívy. A to i přesto, že Rakousko-Uhersko mělo skoro trojnásobnou přesilu. V roce 1915 už ale srbská armáda nedokázala vzdorovat přesile a ustoupila přes albánské hory do Řecka. Srbské jednotky se pak v Řecku znovu doplnily a vyzbrojily. V roce 1918 pak se spojenci Srbsko dobyli zpět.
Válka se nevyhnula ani vesnici Lazac v centrálním Srbsku nedaleko města Kraljevo. V roce 1914 odtud narukovalo 300 mužů do srbské armády, přesně polovina z nich padla. „Nevím, jestli tady najdete jediný dům, kde by tehdy nikoho neztratili,“ říká jeden z místních Gradimir Rumenič, jehož otec a děd ve válce bojovali. Zabité srbské vojáky připomíná v Lazci památník nedaleko pravoslavného kostela. Je na něm přesně 150 jmen.
Povinnost přijet zpět do Čech měli i lidé žijící v zahraničí, často se ale rozhodli opačně, dali se k soupeřící straně a právě tak vznikaly české legie v zahraničí. Jedním ze zakladatelů italských legií byl například Jan Čapek, aktivní sokol ze Slezska, který byl během válečných bojů zajat a později přešel na italskou stranu.
Raport o Velké válce
K stému výročí války připravuje Česká televize dokument založený na rodinných památkách, které jí poskytli diváci, jejichž předkové ve válce bojovali. „Dostali jsme jich až šokující množství,“ chválí si přes 1 500 obdržených předmětů jeden z tvůrců pořadu Jakub Tabery, jehož dědeček prošel ruskými legiemi. „Hrál tam divadlo pro ostatní vojáky. Chytří legionářští důstojníci pochopili, že je vojáky třeba zabavit,“ vypráví Tabery, který zároveň oceňuje, v jak dobrém stavu upomínky, které jim lidé poskytli, byly. „Babička uchovávala truhlu na půdě a nikdo na ni nesměl sahat,“ potvrdil péči o to, co rodinám po padlých vojácích zbylo, účinkující v Raportu o Velké válce Petr Žabka. Doma si ale o příbězích tří prastrýců, kteří ve válce údajně padli, příliš nevyprávěli. Tak se až při natáčení pořadu dozvěděl, že prastrýc František, o němž si rodina myslela, že padl, nakonec válku přežil a v Košicích udělal vojenskou kariéru.
Válečné soukolí ale nebylo jen o postupu vojsk. Mocnářství hned začalo vydávat dluhopisy, kterými zbrojení financovalo. Kdo přispěl na válku korunu, dostal třeba památeční prsten, a kdo dal dvě, nemusel při pozdravu smekat klobouk. Propaganda pak rychle pronikla i do škol. „Děti psaly slohy o válečných tématech a kreslily často velmi brutální obrázky,“ popsala Michaela Pfundnerová z Rakouské Národní knihovny.
První světová válka trvala přes čtyři roky. Skončila 11. listopadu 1918 v 11 hodin, kdy na všech frontách zavládlo příměří. Byla to válka mezi dvěma koalicemi: Mocnostmi Dohody a Ústředními mocnostmi. Na konci války zůstalo neutrálních jen několik států: Španělsko, Švýcarsko, Nizozemsko a země Skandinávie. Do bojů se zapojilo téměř sedmdesát milionů vojáků, většina - 43 milionů - jich byla na straně Dohody. Deset milionů jich padlo a více než 31 milionů bylo zraněno. Českých vojáků podle odhadů narukovalo milion čtyři sta tisíc a zhruba desetina z toho ve válce zemřela. Po celé vlasti je dnes připomíná více než patnáct tisíc hřbitovů, hrobů či pietních míst.
