V únoru roku 1988 informoval komunistický tisk a televize o neplánovaném přistání sovětské meteorologické sondy v areálu mateřské školy v pražském Zahradním Městě. Tato „meteorologická sonda“ ale připomínala spíše balistickou střelu, možná proto, že šlo ve skutečnosti o sovětské průzkumné bezpilotní letadlo Tu-143. Přítomní lidé také považovali objekt za střelu s plochou dráhou letu a báli se, že začala válka. Dobře utajenou havárii zmapoval Karel Vrána z Reportérů ČT, jemuž se podařilo získat z Centra pro dokumentaci totalitních režimů i nikdy nezveřejněné autentické fotografie.
Učitelka MŠ v Mládežnické ulici Vendula Cahlíková se toho dopoledne odebrala s dětmi do nedalekého parku. Děti si hrály, pomalu se blížil čas oběda, když ukázala na oblohu, aby se děti podívaly na dvě letadla. „Jeden chlapeček mi řekl, že to nejsou letadla, ale vojenské stíhačky. A já povídám, ´děti, ale ony letí hrozně nízko´. Tak jsme všichni koukali na oblohu a najednou hrozná rána,“ líčí staré vzpomínky jedna z účastnic pádu sovětského bezpilotního přístroje.
Podle dalšího pamětníka Jiřího Vrány někdo z místních volal na SNB, kde měli oznámení za legraci s tím, „že žádná sovětská raketa nepadá do mateřské školky“. Po čtvrt hodině už ale na další oznámení reagovali příslušníci se vší vážností a vstřícností a vyzvídali podrobnosti. „První se sem sjeli tajní, tady okamžitě všem lidem sebrali foťáky, brali jim z toho filmy, vyháněli lidi odsud a hned to přikrývali plachtami,“ popisuje sled následných událostí Jiří Vrána.
Historik Prokop Tomek:
„Pád takovéhoto bezpilotního sovětského letadla je, myslím, naprostý unikát. Já jsem se s tím během těch dvaceti let sovětské okupace nesetkal. Takže v tomto ohledu je to naprosto mimořádná událost.“
„Ačkoli oficiální propaganda uvádí, že šlo o dopad meteorologické aparatury, sondy, ve skutečnosti se vlastně jednalo o přísně tajný bezpilotní prostředek sovětské armády,“ popisuje Peter Rendek z Centra pro dokumentaci totalitních režimů. Šlo o letoun Tu-143, jeden z prvních sériově vyráběných bezpilotních prostředků na světě poháněný turboreaktivním motorem. Dosahoval rychlosti přes 900 kilometrů za hodinu. Většinou startoval odpalem ze speciálně upravených tahačů a přistával pomocí padáku.
Peter Rendek se domnívá, že prostředek byl odpálen z prostoru sovětské vojenské základny v Milovicích a mířil na další sovětskou základnu v Brdech. Místo pádu leží na pomyslné ose mezi oběma body. O příčině nehody se dá dnes už jen spekulovat. „Může být v podstatě dvojí. Ta první věc může být porucha motoru, to druhé, že došlo k poruše toho předprogramovaného systému,“ shrnuje historik Národního technického muzea Michal Plavec. Že se při pádu více než tunového objektu otevřel padák, se dá zpětně považovat za velké štěstí.
Na místo se brzy sjeli čeští i ruští vojáci a podle Jiřího Vrány se ihned po příjezdu převlékli do civilních montérek. Zřejmě aby zakryli vojenský charakter akce, soudí pamětník. Informována byla patřičná sovětská místa, KGB v Milovicích i nejvyšší představitelé státu. A celou věc začali přímo na místě řešit experti z Milovic, kteří připravovali přesun techniky, popisuje Peter Rendek. „Letoun byl v 15:25 za přítomnosti náměstka ministra národní obrany generálporučíka Remka naložen autojeřábem na nákladní vozidlo a s doprovodem hlídkového vozu VB dopraven v 17:40 do Milovic,“ psal v dopise ministr vnitra Vratislav Vajnar generálnímu tajemníkovi ÚV KSČ Miloši Jakešovi a prezidentu Gustávu Husákovi.
Druhý den do školky dorazila sovětská delegace, Vendula Cahlíková vzpomíná na příjezd generála, který přivezl dětem hračky, zaměstnancům a pedagožkám bonboniéry. „Řekli nám, ať o tom nikde nemluvíme, a kdyby se nás někdo ptal, tak že pomalu máme dělat mrtvého brouka a říct, že spadla nějaká meteorologická sonda,“ dodává.
