Praha – Česko se po včerejším rozhodnutí prezidenta Miloše Zemana jmenovat premiérem Jiřího Rusnoka chystá na třetí „úřednickou“ vládu v novodobé historii. V roce 1998 vládnul Tošovského kabinet, Fischerova vláda pak přebírala české předsednictví EU v roce 2009. Jak Tošovský, tak Fischer se u veřejnosti těšili značné oblibě – obě vlády však přijaly sporná rozhodnutí, které v konečném důsledku přišly daňové poplatníky na desítky miliard. Tošovský byl u prodeje banky IPB Nomuře, Fischer zase nedokázal zastavit solárníky.
Tošovského úřednická vláda vznikla jako řešení složité vnitropolitické situace po demisi vlády Václava Klause. Prezident Václav Havel jmenoval tehdejšího guvernéra ČNB Josefa Tošovského premiérem začátkem ledna 1998 – vláda měla zemi dovést k předčasným volbám, které se konaly v červnu 1998. Definitivní konec znamenalo jmenování kabinetu Miloše Zemana 22. července.
Tošovského vláda se sice nazývá úřednická, čtyři členové však byli z ODS, tři zástupce pak měla ODA a lidovci, nestraníci obsadili sedm postů. Během krátkého působení navíc řada ministrů stihla změnit stranický kabát, vláda tak končila ve složení devět nestraníků, pět členů Unie svobody a tři lidovci.
Ačkoliv měl být tento kabinet „udržovací“, stál u několika důležitých rozhodnutí. Za působení Tošovského vlády zahájila ČR jednání o vstupu do EU a parlament posvětil vstup Česka do NATO. Ministři také zvýšili životní minimum skoro o deset procent a o sedm procent valorizovali důchody.
Prodej IPB a vstup Boeingu do Aera
Na svém kontě má ale i několik sporných rozhodnutí. Kabinet např. souhlasil s prodejem 36% státního podílu v IPB japonské Nomuře za tři miliardy korun. Jenže už za dva roky musela ČNB na IPB uvalit nucenou správu (mimochodem guvernérem byl opět Tošovský) a o tři dny později banku přebírá ČSOB za jednu korunu. Krach IPB byl jedním z největších v Česku a stát vyšel na zhruba 150 miliard. Navíc se pak po převzetí banky ČSOB rozjely komplikované arbitráže, které stát vyšly na další miliardy.
Ani vstup Boeingu jako strategického partnera do Aera Vodochody se příliš nevydařil. Američané i přes státní podporu podnik opustili po šesti letech. Smlouva přitom byla pro Boeing výhodná, nad čímž se později podivoval i expremiér Zeman: „Ta smlouva, kterou uzavřela Tošovského vláda, předpokládá na jedné straně záruku české vlády ve výši řádově třiceti miliard korun. Na druhé straně předpokládá záruku firmy Boeing ve výši deset tisíc dolarů,“ upozornil Český rozhlas.
Z této spolupráce vyšel i ambiciózní projekt nových cvičných bojových letounů L-159, který měl být záchranou Aera. Z předpokládaného prodeje 200 kusů se ale podařilo prodat jen 72 strojů české armádě. Vojsko navíc využívá jen třetinu z nich a zbytek se obrana po léta snaží neúspěšně prodat.
Fischer kvůli Ústavnímu soudu vládl přes rok
Fischerova vláda začala úřadovat 8. května 2009 poté, co opozice během českého předsednictví EU vyjádřila nedůvěru vládě Mirka Topolánka. Jejím úkolem bylo přivést zemi k předčasným podzimním volbám. Ty ale zrušil Ústavní soud, Fischerův kabinet tak vydržel až do řádných voleb v květnu 2010 – definitivně skončil jmenováním Nečasovy vlády 13. července. Do vlády navrhly nestraníky ODS, ČSSD a Strana zelených.
Také tato vláda měla být pouze udržovací a měla vládnout jen několik měsíců, nakonec ale stála u důležitých rozhodnutí. Prosadila např. Janotův úsporný balíček, rozhodla o pokračování obří ekologické zakázky za 115 miliard i o jménu nového eurokomisaře – stal se jím dosavadní ministr pro evropské záležitosti Štefan Füle. Byl to také premiér Fischer, koho americký prezident Barack Obama telefonicky informoval o tom, že USA odstupují od plánu vybudovat v Brdech americký radar.
Solární boom i miliardový projekt ve střešovické nemocnici
Kritici ovšem Fischerově vládě vyčítají, že nedokázala zastavit solární boom, což bude stát v konečném důsledku daňové poplatníky stovky miliard. Fischerův kabinet sice tento problém nezpůsobil, na vině byli už dříve poslanci. Vláda ale nestihla do konce roku 2009 parlamentem protlačit novelu, která umožňovala snížit výkupní ceny elektřiny ze solárních zdrojů. Přijata byla až v březnu 2010, což už bylo pozdě. Elektřinu ze solárních elektráren musí proto distributoři nakupovat výrazně dráž, než za kolik ji pak prodají. Tento rozdíl hradí ze svých peněženek domácnosti i velké podniky.
Prezident Miloš Zeman označil při svém květnovém vystoupení ve sněmovně dotace na solární energii za největší tunel v českých dějinách. Míru podpory obnovitelných zdrojů v Česku pak označil za „naprosto nesmyslnou a šílenou“. Také podle předsedkyně Energetického regulačního úřadu Aleny Vitáskové přináší současný systém podpory obnovitelných zdrojů náklady, které jsou nad síly české ekonomiky. Letos vydá stát na jejich podporu přes 44 miliard - provozovatelé solárních elektráren z této částky dostanou 25 miliard.
Fischerova vláda také na poslední chvíli uzavřela smlouvu na miliardový projekt výstavby nových pavilonů v pražské Ústřední vojenské nemocnici ve Střešovicích. Projekt od počátku provázely spekulace o jeho předražení, odhadované náklady ve výši 800 milionů se totiž postupně vyšplhaly až na 6,4 miliardy. Zakázku nakonec zastavil ministr obrany Alexandr Vondra (ODS), jenže to stát vyšlo na skoro 190 milionů korun. Ministr se hájil tím, že by jinak Česku hrozila arbitráž. Podle Hospodářských novin byla totiž součástí smlouvy podobná arbitrážní doložka, jako v kauze Diag Human. „Od téhle kauzy jsme standardně proti rozhodčímu dodatku. Vůbec nechápu, jak to mohlo na vládě projít,“ řekl HN poradce ministra financí pro arbitrážní řízení Radek Šnábl.
Projekt výstavby pavilonů prověřoval i Nejvyšší kontrolní úřad – ten zjistil, že nemocnice část nákladů vynaložila zbytečně, neprokázala výhodnost projektu a soukromého investora vybrala v nedostatečném konkurenčním prostředí. NKÚ proto podal trestní oznámení na neznámého pachatele, protikorupční policie ale nakonec věc odložila. Žalobu vůči svému bývalému vedení zvažovalo i ministerstvo obrany – ve Fischerově vládě byl ministrem obrany Martin Barták. Podlé médií byl klíčovým mužem jeho náměstek Jan Fulík, který stál údajně i za kontroverzním nákupem transportních letounů CASA.
