Praha – Až 28 procent žáků speciálních škol je romského původu. Vyplývá to z výsledků šetření České školní inspekce, která romské školáky s lehkou mentální retardací sčítala v září tohoto roku. Některé normální základní školy se přitom snaží nastavenému trendu postavit a hledají východisko ve společném vzdělávání. Právě to je i podle mezinárodních průzkumů prospěšné nejen pro děti s lehkým mentálním postižením, ale především pak pro ostatní zdravé děti, které se naučí s lidmi z jiného sociálního a kulturního prostředí lépe vycházet.
Česká školní inspekce svým průzkumem reaguje na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva, podle kterého bylo 18 romských dětí neoprávněně odsunuto na zvláštní školu. Podle výsledků průzkumu je 28 procent žáků praktických škol romského původu.
Od té doby, kdy se začal monitoring romských dětí ve speciálních školách provádět, se jejich podíl příliš nemění. „Není možné, aby tak vysoké procento dětí z jakéhokoliv etnika mělo v takové velké míře lehké mentální postižení,“ konstatovala Klára Laurenčíková, předsedkyně České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání. Velká část těchto dětí je tak ve speciálních školách zařazena nesprávně. „S použitím potřebné podpory by mohly získat kvalitní vzdělání rovnocenné jako všechny děti v běžných školách,“ dodala.
V běžných školách je Rom terčem posměšků, bojí se rodiče
Aby žák neměl problémy ve škole normální, zařadí ho rodiče sami do školy praktické. „Řada romských rodičů nemá vlastní dobrou zkušenost se vzdělávacím systémem a sami prošli zvláštními školami,“ upozornila Laurenčíková. Nyní jim takovéto vzdělání nepomáhá příliš v tom, aby se uplatnili na pracovním trhu. Je proto těžké, aby vnímaly hodnotu vzdělání jako krok pro lepší budoucnost. Navíc se rodiče obávají toho, že v běžných školách se jejich dítě stane terčem šikany.
V praktických školách je pak atmosféra úplně jiná. Jak upozorňuje Laurenčíková, ve třídách zde bývá více dětí z podobného sociálního zázemí, proto nevybočují tolik z řady. „Tyto školy mají také větší finanční prostředky na děti, proto jim mohou nabídnout možná více individualizovaný přístup,“ připomněla.
Právě tento fakt ale není omluvou pro současný stav. Celá řada mezinárodních výzkumů potvrzuje, že inkluzivní, tedy společné vzdělávání je prospěšné pro děti znevýhodněné, tak pro děti bez výrazných sociálních problémů. „Děti si kvalitně rozvíjí své sociální dovednosti a zažívají heterogenitu jako něco přirozeného. Všechny děti se tímto procesem učí, jak spolu lépe komunikovat, spolupracovat a spolužít.“
