Před 80 lety vyhrála Velkou pardubickou klisna Norma s žokejkou Latou Brandisovou. Byla to první a dosud poslední žena, která v dostihu triumfovala. Byla to také první Čechoslovenka, která vyhrála po letech dominance koní a žokejů z Itálie či Německa. Vyhrála nad německými soupeři v době, kdy se nad Československem již stahovala mračna, ale sláva, kterou tak získala, nebyla věčná. V 50. letech skončila se svými dvěma sestrami zapomenuta v chatce uprostřed lesů, kde nebyl vodovod ani elektřina. Osudy Laty Brandisové sledoval David Vondráček pro pořad Reportéři ČT.
Bylo sucho, zem byla tvrdá a na pardubickém závodišti vyrazili koně ke slavnému závodu. Vítěz předchozích dvou ročníků Herold s německým jezdcem Oskarem Lengnikem během závodu spadl a o vítězství se pak utkala klisna Norma s jezdkyní Latou Brandisovou s dalším německým favoritem – Willibaldem Schlagbaumem na Quixii.
„Schlagbaum ji (Brandisovou) nenáviděl, protože byla ženská a jezdila dostihy. Chtěla ho podjet a on ji zavřel. Tak si Normu vytáhla a objela ho z druhé strany,“ popsala rozhodující okamžiky Martina Růžičková, která se sama Velké pardubické také zúčastnila jako jezdkyně a nyní je trenérkou dostihových koní.
Sláva z vítězství nepřetrvala
Bylo to slavné vítězství československé klisny a československé jezdkyně nad německými favority a byla to zároveň poslední Velká pardubická na dalších devět let. Opět se jelo až po válce. Ale i když byla Lata Brandisová díky historickému úspěchu z roku 1937 ve své době velice slavná, do budoucna jí to příliš nepomohlo. Stala se trnem v oku všem totalitám a skončila doslova vyštípaná ze společnosti.
Nejprve přišli Němci. Lata Brandisová pocházela ze starého tyrolského hraběcího rodu, který se ale koncem 19. století čechizoval a sídlil v Řitce u Prahy. O velkou část majetku připravila rodinu již československá pozemková reforma, na zbytek pak byla po roce 1939 uvalena německá nucená správa.
„Měli velké odvody zemědělské produkce. Ale zbylo i na podporu místních obyvatel, kteří byli v nouzi, eventuelně krmili i partyzány,“ řekl prasynovec Laty Brandisové Jan Pospíšil.
I když proslula hlavně jako úspěšná žokejka – kromě slavného vítězství z roku 1937 obsazovala ve Velké pardubické v předchozích letech také další přední příčky – Lata Brandisová byla v té době také faktickou hlavou rodiny. Po smrti svého otce a švagra ve 20. letech zůstala na statku jen se dvěma sestrami a jejich dětmi. „Celému tomu velela a práci organizovala právě Lata, která k tomu měla nejblíže a asi měla nejvíce organizačních schopností. (…) Zaměstnanců měly málo, po smrti otce propustily jak služebnictvo, tak kuchařku,“ přiblížil Jan Pospíšil.
Vítězství nad feudalismem aneb tři staré dámy v chatě bez vody
Když sestry Brandisovy přežily okupaci, přišla další pohroma. Pro nový režim byly feudálkami – třídními nepřítelkyněmi. Lata Brandisová se navíc již nemohla věnovat ani dostihům. Velkou pardubickou naposledy jela v roce 1949, ale závod pro ni skončil těžkým pádem a hospitalizací. „Měla potom narušený vestibulární aparát, takže jezdectví už se nemohla věnovat,“ upozornil její prasynovec.
Nedlouho poté, v roce 1953, ji i se sestrami režim vystěhoval z rodinného sídla. Z Řitky musely tři stárnoucí ženy (Latě Brandisové tehdy bylo 58 let) odejít doslova mimo civilizaci. Jako nový domov jim byla určena Kadláčkova chata, která stojí v lesích u Bojova. Životní podmínky tam měly spartánské, v chatě nebyla elektřina ani vodovod, vodu musely sestry Brandisovy nosit ze studny do kopce. „Jediný příjem, který měly, měla Lata invalidní důchod – 200 nebo 300 korun,“ vyčíslil Jan Pospíšil.
Vítězství nad německými jezdci v sedmatřicátém roce srovnávají pamětníci s vítězstvím hokejistů nad Sovět v roce 1969. Na vítězku nad Němci se však potom téměř zapomnělo. Když na konci 70. let zemřela její sestra Kristina, odešla Lata Brandisová do Rakouska, kde měla příbuzné a už se nevrátila. V roce 1981 podlehla zápalu plic.
Dnes odkaz Laty Brandisové alespoň doutná. Rodina dostala zpět zámeček v Řitce, kde zřídila slavné pratetě pamětní místnost a Jan Pospíšil s manželkou Gabrielou Křístkovou také založili jezdecký klub Norma připomínající klisnu, která s Latou Brandisovou závod v sedmatřicátém vyhrála.
Odkazem Laty Brandisové je i to, že pokud se dnes chce jezdkyně zúčastnit dostihu, má dveře otevřené. Právě kvůli ní se pořadatelé obrátili na anglický Jockey Club, aby start ženy schválil. Stalo se.
