Spor fyzika Ivana Ošťádala s prezidentem republiky Milošem Zemanem o nejmenování profesorem se vrací k Městskému soudu v Praze. Nejvyšší správní soud (NSS) totiž vyhověl kasační stížnosti Ošťádala, který se bránil tomu, že nižší instance jeho žalobu na prezidenta odmítla jako opožděnou. ČT to zjistila z justiční databáze.
„Městský soud nesprávným posouzením otázky včasnosti žaloby zasáhl do práva žalobců na přístup k soudu. V takovém případě je nutno usnesení soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. V něm bude úkolem městského soudu žalobu věcně projednat,“ uvedla předsedkyně senátu NSS Lenka Kaniová.
Prezident Miloš Zeman v květnu 2015 nepodepsal dekrety tří navržených profesorů z Univerzity Karlovy a Vysoké školy ekonomické. Vedle Ošťádala, u nějž prezident poukázal na údajné někdejší kontakty s komunistickou Státní bezpečností, tak na profesuru nedosáhli ředitel Národní galerie Jiří Fajt a politolog Jan Eichler.
Městský soud dospěl k závěru, že ke dni jeho rozhodování už prezidentova nečinnost netrvala. Přerušení nečinnosti spatřoval soud v Zemanově dopisu tehdejší ministryni školství Kateřině Valachové (ČSSD). V dopise prezident jasně uvedl, že Ošťádala nejmenuje, což lze podle městského soudu pokládat za formu rozhodnutí. Tento výklad posléze potvrdil i Ústavní soud.
Fyzik Ivan Ošťádal v minulosti také spolu s Univerzitou Karlovou podal i jinou žalobu na prezidenta Miloše Zemana, a to kvůli údajně nezákonnému postupu. Prezident totiž jemu a univerzitě nedoručil rozhodnutí o nejmenování profesorem. Žalobu později stáhl. A to poté, co neuspěl u Ústavního soudu.
Druhou žalobu směřující právě proti prezidentovu rozhodnutí označil městský soud za opožděnou. NSS však dospěl k závěru, že posouzení počátku lhůty pro podání žaloby nebylo správné. Ošťádal a univerzita se o rozhodnutí prezidenta řádným způsobem dozvěděli až od ministryně školství 26. září 2016, i když fakticky už Zemanův názor znali dříve.
„Od tohoto data se pak mělo odvíjet počítání lhůty pro podání žaloby. V dané věci nenastaly specifické okolnosti předpokládané v judikatuře NSS, pro které by bylo nutno při určování počátku běhu lhůty pro podání žaloby dát přednost okamžiku faktického seznámení žalobců s rozhodnutím před jeho řádným doručením,“ uvedla mluvčí soudu Sylva Dostálová.
Jiří Fajt působí na Ústavu pro dějiny umění Filozofické fakulty UK. Absolvoval Zemědělskou univerzitu (1983) a dějiny umění na Univerzitě Karlově (1994). Od roku 1992 působil v Národní galerii jako kurátor středověkého umění, později ředitel Sbírky starého umění. V éře Milana Knížáka z NG odešel, od roku 2014 je ale jejím generálním ředitelem.
Jan Eichler přednáší o mezinárodních bezpečnostních vztazích na Fakultě mezinárodních vztahů VŠE. Je absolventem Vojenské akademie v Bratislavě (1975). Za minulého režimu pracoval na ministerstvu obrany a také československém velvyslanectví ve Francii, po revoluci krátce působil v armádním generálním štábu. Od roku 1994 pracuje v Ústavu mezinárodních vztahů v Praze a přednáší na VŠE.
Ivan Ošťádal pracuje na Katedře fyziky povrchů a plazmatu Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy, působí také ve Fyzikálním ústavu Akademie věd.
Nešlo ovšem o první případ, kdy se Miloš Zeman vzepřel jmenování profesora, kterého Univerzita Karlova navrhla. Již krátce po svém nástupu do funkce odmítl na jaře 2013 jmenovat literárního historika Martina C. Putnu. Odmítnutí zdůvodnil Putnovým veřejným vystupováním, které Zeman považoval za nevhodné.
Po ostrém sporu s rektory – který později eskaloval do dalších konfliktů, kvůli nimž chyběli představitelé nejvýznamnějších českých vysokých škol na shromážděních k 28. říjnu – sice prezident Putnovo jmenování podepsal, předával je však tehdejší ministr školství Petr Fiala.
