Praha - To, že se policejní postup u nehody Romana Janouška nepovedl, přiznal už i policejní prezident. Bude se vyšetřovat a možná za něj padnou i tresty. Nicméně tato kauza v lidech jen prohlubuje dojem, že ne všem se v Česku měří stejným metrem. A jsou na to i příklady. Případ pražského podnikatele oživil v Janě Smetanové nepříjemnou vzpomínku na dva roky starou událost. Jejího bývalého přítele Antonína Wenta dopadla policejní hlídka, když stejně jako Roman Janoušek řídil pod vlivem alkoholu - 1,3 promile v krvi. Následoval několikahodinový výslech, při kterém mu v přehřátém autě zemřel pes. Navzdory tomu, že policisty prosil, aby zvířeti pomohli. A případ Romana Janouška? Odjel po nehodě na záchytku. Po pár desítkách minut ho policie uchránila před novináři a vyvedla zadním vchodem a výslech ho teprve čeká.
Pro oba muže přitom platí stejné zákony. Janouškův případ ale nezůstal bez odezvy. Médii proběhly záběry a policejní prezident Petr Lessy se veřejnosti omluvil a připustil, že policie na místě zákrok nezvládla a šetří jej inspekce. Inspekce chtěla kdysi potrestat i policisty, kteří vyšetřovali Antonína Wenta. A chtěla je také trestně stíhat. Podle zjištění pořadu 168 hodin to ale státní zástupce odmítl.
Řidič Janoušek naboural ženě auto, pak ji srazil, polámal kosti a nezavolal záchranku. Obviněn byl z úmyslného ublížení na zdraví. Za podobný scénář poslal minulý pátek soud v Hradci Králové na 10 let do vězení Petra Němečka. I on řídil opilý – pohádal se s cizím mužem a schválně do něj najel autem. Souzen je za vraždu.
Josef Baxa, předseda Nejvyššího správního soudu
„Právo a právní jistota bude jistě větší, když budou všichni vidět, že ve stejných případech se rozhoduje stejně a v podobných případech se rozhoduje podobně. To neplatí jen pro rozhodování soudů, to platí i pro chování státu a jeho orgánů.“
Nejviditelnější podíl na nedůvěře v policii a justici mají hlavně kauzy, na které málokdo ze špiček policie, justice i politiky rád vzpomíná - útěk Radovana Krejčíře, justiční a politická panika a machinace v případu exministra Jiřího Čunka či Mostecká uhelná.
Společenskou frustraci Čechů naznačují i čísla: až 77 procent v průzkumu pro ČT se přiklání k tomu, že současný společenský systém je nespravedlivý, bez pochyb mu věří pouhá 3 procenta. „Já se vůbec nedivím tomu volání. Lidé především mají pocit, že právo vůbec nefunguje… A když už to právo má nějak zafungovat, tak jsou lidé zklamaní, že ta reakce přichází buďto velmi pozdě, nebo je velmi rozpačitá, neodpovídá takovému tomu citu pro spravedlnost,“ komentuje náladu lidí Baxa.
I po letech křiku o boji se zločinem a korupcí velké ryby stále klidně proplouvají. I proto veřejnost dráždí přísné verdikty nad drobnými prohřešky. Roman Smetana, který počmáral politické plakáty, podle olomoucké soudkyně spáchal trestný čin – odmítl veřejné práce a teď musí nastoupit do vězení. „Samozřejmě si nemyslím, že takovýmto činem byla spravedlnost či demokracie v tomto státě nějak dramaticky ohrožena,“ komentuje situaci Roman Fiala, místopředseda Nejvyššího soudu.
Podle právníků nelze srovnávat nesrovnatelné. Na to možná lidé v touze po spravedlnosti občas zapomínají. Princip, že spravedlnost nesmí přicházet podle toho, jak mocný a silný je ten, kdo před ní stojí, je ale nezpochybnitelný. „Právě pro časy, kdy už tu moc nebudou držet, aby měli i jako jednotlivci jistotu, že příští držitel moci nepoužije tu justici proti nim,“ dodává Baxa.
