Praha - Spartakiádní vrah – tak se přezdívalo trojnásobnému vrahovi Jiřímu Strakovi, jehož kauzu uzavřel pražský městský soud 17. prosince 1985. Straka, tehdy šestnáctiletý mladík, byl usvědčen ze tří dokonaných vražd, dvou pokusů o vraždu, pěti znásilnění, tří loupeží a pěti krádeží. Tyto činy by v případě jeho plnoletosti pravděpodobně znamenaly trest smrti, avšak díky svému nízkému věku si od soudu odnesl pouze maximální možný trest deseti let odnětí svobody. Soud dále nařídil kastraci a po odpykání trestu ustavní léčbu v bohnické psychiatrické léčebně. Ve věznicích a v léčebnách strávil celkem 19 let. Po propuštění, v prosinci 2004, začal žít u svých rodičů na Šumpersku. Později si podle tisku změnil příjmení na Novák a odstěhoval se k přítelkyni, s níž se seznámil v léčebně.
Kauze se rovněž věnovali Reportéři ČT – záznam pořadu najdete zde:
Případ, který díky blížící se spartakiádě (vyvrcholila 27.-30. června 1985 na pražském Strahově) v tehdejším Československu budil značnou pozornost, spadá do jara 1985. Tehdy hornický učeň, jenž z internátu ve Stochově u Kladna jezdil domů do Prahy na víkendy, poprvé zaútočil. V polovině února napadl v hlavním městě mladou ženu, ale od dalšího násilí jej odradil její aktivní odpor. Nicméně o měsíc později mladík v Praze 6 udeřil mladou ženu dlažební kostkou do hlavy a okradl ji. Strakovy útoky poté začaly být četnější a jejich brutalita se zvyšovala.
První vražda - duben 1985, poslední v květnu 1985
V dubnu 1985 si Straka vyhlídl v Praze 4 třiadvacetiletou ženu. Škrtil ji, pak jí ústa ucpal hlínou a kamením a znásilnil ji. Žena zemřela udušením. A násilí pokračovalo - začátkem května v Praze 9 brutálně uškrtil a znásilnil třicetiletou lékařku, v polovině května pak v Praze 6 zavraždil devětadvacetiletou ženu, matku dvou dětí. Na ženu zaútočil brzy ráno při její cestě do práce. Škrtil ji hned napoprvé tak, že upadla do bezvědomí. Pak ji znásilnil. Napadl a znásilnil i další ženy, některé navíc okradl.
Policie Straku dopadla 22. května 1985, šest dnů po jeho posledním útoku. „Nikdy předtím ani potom jsem nepracoval pod tak strašným politickým tlakem. Dělali jsme na tom tři vyšetřovatelé a kromě toho dalších 200 policistů. Ženy v Praze se bály vyjít do ulic, málem se odkládala spartakiáda,“ vzpomínal před lety v tisku bývalý kriminalista Jiří Markovič, jehož tým tehdy vraha odhalil.
K dopadení pomohly ženy, které nepropadly panice
Kromě svědeckých výpovědí napadených žen policii pomohla i expertiza Kriminalistického ústavu, jež na šatech obětí objevila drobné kovové částice. To umožnilo určit pachatelovo zaměstnání. Straka totiž tehdy jako učeň pracoval s obráběcími stroji. Vyšetřovatelé byli před blížící se spartakiádou pod tlakem a možná i proto otevřeli starší případy znásilnění či sexuálního obtěžování. Zjistili tak, že je ze 17. února hlášeno obtěžování jiné dívky, a to navíc v těsné blízkosti první vraždy. Právě na tomto místě výše zmíněného dne přepadl útočník dvacetiletou Milenu a začal ji škrtit. Dívka nepropadla panice a s útočícím Jiřím Strakou navázala hovor a přislíbila mu sexuální styk. I Straka se tak rozpovídal. Dívce vyzradil, že bydlí na internátě mimo Prahu a že je mu šestnáct let. Na více osvětlené a rušnější ulici začala Milena křičet o pomoc. Jiří Straka se zalekl a utekl. Svojí lstí si tak dívka patrně zachránila život.
Dalším důležitým svědkem se stala tehdy osmnáctiletá Ludmila. Tu na tramvajové zastávce oslovil mladík a nabídl jí doprovod. Svěřil jí, že chodí druhým rokem do učení ve Stohově u Kladna. Dívku pak doprovodil až před dům, kde ji začal nutit k sexuálnímu styku. Když dívka odmítla, začal ji škrtit a vyhrožoval likvidací. Dívce se podařilo vysmeknout a zazvonila na několik domovních zvonků. Pachatel utekl. Na základě těchto indicií si policie jela pro Straku samozřejmě skoro najisto. Úplnou jistotu dodal i Ludmilin občanský průkaz nalezený ve skříňce Jiřího Straky. Již v policejním vozidle, které ho vezlo do Prahy, přiznal první vraždu.
Straka - podle odborníků byl agresivní a úplně bezcitný
Mladík po svém zatčení s policií spolupracoval a bez sebemenší lítosti popisoval detaily svých skutků. Podle psychiatrů byla jeho zvláštní vlastností úplná amorálnost a absence citu. Strakovu nebezpečnost zvyšovala velmi dobrá inteligence, rychlá orientace, pohotové jednání, nebojácnost, dobré tělesné vybavení a klamný zevnějšek (v době činu 16 let). Při jedné z rekonstrukcí na místě činu žádali občané policisty o vydání Jiřího Straky k „lynčování“. Napaden byl také ve věznici - spoluvězni mu údajně rozkopali genitálie.
Městský soud v Praze Straku v prosinci 1985 odsoudil jako mladistvého k deseti letům odnětí svobody a k následné ústavní léčbě. Uznal ho vinným ze tří vražd, dvou pokusů o vraždu, pěti znásilnění, tří loupeží a pěti krádeží. Soudní znalci Straku popsali jako agresivního člověka se zvýšenou sexuální aktivitou a sklony k sadismu a nekrosadismu.
Straka poté vystřídal věznice v pražské Ruzyni, Valdicích na Jičínsku či Bělušicích na Mostecku. Ve vězení podstoupil kastraci, odmítl však operaci mozku určenou k oslabení sexuální agresivity. V květnu 1994 byl z vězení propuštěn - díky amnestii prezidenta Václava Havla o rok dříve - a umístěn do uzavřeného sexuologického oddělení psychiatrické léčebny v pražských Bohnicích. Během léčby se Straka i oženil, manželství se ale rozpadlo.
