Praha – Desítky tisíc lidí, kterých se dotkla, a více než deset tisíc hospitalizovaných. Takový „účet“ má v současném Česku otevřený schizofrenie. Jen třetina pacientů se přitom ze závažné choroby vyléčí. Většina musí celý život užívat léky. Nevole pacientů k léčbě mívá závažné důsledky. Jak přitom psychiatři zdůrazňují, lest těch, kteří se léčit nechtějí, nelze vždy poznat. Vysazení léků potom může mít i tragické následky – tak jako v úterý ve Žďáru nad Sázavou. Ministerstvo zdravotnictví chce péči o psychicky nemocné lidi reformovat. Ne všechny jejich plány ale odborná veřejnost vítá. Bývalý ředitel bohnické psychiatrické nemocnice a exministr zdravotnictví Ivan David v Interview ČT24 kritizoval hrozící omezení lůžkové péče, jejíž zátěž mají převzít posílené psychiatrické ambulance.
Žena, která na žďárské střední škole pobodala tři studenty, z nichž jeden zemřel, trpí paranoidní schizofrenií. Jde o častou formu schizofrenického onemocnění, která se projevuje bludy, pocitem pronásledování, ale také neschopností jednat s lidmi. Zda její jednání mělo souvislost s nemocí, kvůli které jí v minulosti byla nařízena ochranná léčba, budou muset lékaři a soud ještě zjistit. Již nyní se ale v souvislosti se žďárskými událostmi dostala do středu pozornosti psychiatrická léčba. Zejména to, že byla žena propuštěna z nemocnice do ambulantní péče, kritizovali i vrcholní politici. Psychiatři jsou však opatrní a tvrdí, že při samotném propuštění nejspíše nikdo nechyboval.
O propuštění pacienta rozhodují hlavně lékaři
Podle bývalého ředitele Psychiatrické nemocnice Bohnice Ivana Davida je možné propustit pacienta z nařízené ústavní léčby po několikastupňovém procesu, který podle něj pravděpodobně proběhl řádně. „O tom, zda je pacient schopen ukončení ochranné léčby nebo přeměny na léčbu ambulantní, rozhoduje tým odborníků. Není to rozhodnutí jednoho jediného. Občas se stává, že lékař, který předkládá návrh kolegiu, musí návrh stáhnout a nedojde k tomu, že je návrh předložen soudu. Je tam filtr lékařů, kteří kladou otázky a někdy přesvědčí navrhovatele, že pacient není zralý na propuštění,“ popsal Ivan David první fázi rozhodování, která přichází až poté, co ošetřující lékař, který je s pacientem v dennodenním styku, ukončení ochranné léčby navrhne. Poté teprve rozhoduje soud. Ten se většinou řídí doporučením lékařů, ačkoli může požádat ještě o dodatečný posudek.
Psychiatrička Džamila Stehlíková je však přesvědčena, že by bylo vhodné, aby odborné posudky také vznikaly. Míní, že o ně soudy nežádají především kvůli penězům. „Soud šetří peníze. Pro ošetřujícího lékaře je to povinnost, ale když požádá znalce, je to značná finanční částka,“ poukázala lékařka. I Ivan David přitom přiznal, že nelze vždy jednoznačně poznat, zda je pacient skutečně vyléčen, nebo se o tom lékaře pouze snaží přesvědčit. Žena, která v úterý útočila ve Žďáru, podle něj věděla, co chtějí lékaři slyšet, aby ji propustili. Nepovažuje to však za pravděpodobné. „Jsem přesvědčen, že ta žena byla v tu chvíli v příznivém zdravotním stavu, že bylo pod kontrolou to, že bere léky,“ uvedl.
Ambulancí je málo, peněz na ně také. Pomoci má reforma
Je-li ústavní ochranná léčba přeměněna na léčbu ambulantní, kdy musí pacient pravidelně docházet na kontroly, jeho situace se mění. Ne všichni totiž řádně užívají léky – například proto, že si nepřipouštějí, že by to bylo potřeba. To se podle Ivana Davida mohlo stát i ve žďárském případě. „Je možné, že k lékaři chodila, že jí lékař předepisoval léky a že si léky nechala předepisovat, že pro ně i chodila do lékárny, ale že je neužívala nebo je užívala v mnohem menší dávce, než měla doporučeno,“ nastínil host Interview ČT24. Asi polovina schizofreniků se podle něj necítí být nemocná.
Lépe než předepisování léků podle expertů i některých pacientů funguje jejich injekční podávání přímo na ambulanci. „Injekce, které se píchají pacientům s touto závažnou nemocí, zabezpečí léčbu, i když si pacient myslí, že přestává spolupracovat,“ upozornila psychiatrička Marta Holanová.
Podávání injekcí ovšem klade na ambulantní psychiatry větší požadavky v situaci, kdy je jejich ordinací málo a navíc nedostávají mnoho peněz. „Standardní psychiatrická ambulance dostane od pojišťovny zaplaceno 2,5 hodiny na pacienta a rok,“ poukázal současný ředitel bohnické nemocnice Martin Hollý. Podle Džamily Stehlíkové naopak současná situaci na ambulancích vede ke schematickému přístupu k léčbě. „Psychiatr se snaží mít víc pacientů v péči na úkor toho, že někdy nemá čas na hloubkový pohovor. Často mu unikne, že léky nebere,“ podotkla. Problém je i to, že na pacienty většinou nikdo nedohlíží mimo ordinaci. Terénní pracovníci, kteří by je navštěvovali v bytech, jsou výjimkou.
Na nedostatek psychiatrických ambulancí i chybějící terénní péči má reagovat psychiatrická reforma, kterou připravuje ministerstvo zdravotnictví. Ta vzniká již rok, ministr Svatopluk Němeček ubezpečil, že práce na ní pokračují. Její součástí má být vznik nových ambulancí, lepší vzdělávání lékařů či širší zapojení rodin pacientů. Část odborné veřejnosti se ale obává, aby ruku v ruce s posílením ambulancí nešlo rušení lůžek. „Nemyslím si, že by bylo na místě zásadním způsobem snižovat počet psychiatrických lůžek. Součástí léčení často musí být hospitalizace, čili představa, že si lze vystačit pouze s ambulantní péčí, je nepřiměřená,“ varoval Ivan David. Zdůraznil přitom, že přes všechny výhrady je psychiatrická péče v současnosti v Česku na vysoké úrovni. „Potvrzují to i lidé, kteří pobývali v zahraničí jako lékaři a porovnávají to s tím, jak je provázena psychiatrická léčba u nás. I v západních zemích by se mnohdy mohli od nás učit,“ poukázal.
Reforma psychiatrické péče:
- více ambulancí
- lepší vzdělání lékařů
- širší zapojení rodiny pacienta
- spolupráce mezi lékaři
Schizofrenie: Nejhorší zoufalství, nejhorší bolest
To, jak se schizofrenické onemocnění projevuje, si dokáže představit jenom málokdo, kdo ho neprožil. „Když si představíte nejhorší zoufalství, nejhorší úzkost, nejhorší strach, nejhorší bolest… Je to prostě trvalá tma, chlad, zima,“ popsala Kateřina, která schizofrenií onemocněla.
Sami nemocní se ale úvahám o tom, že by se jich onemocnění týkalo, často brání – a jejich nejbližší okolí také. Často trvá dlouho, než se podaří schizofrenii odhalit. „Asi tři čtvrtiny nemocných onemocní ve věku mezi 18 a 25 lety věku. Rodiče se často domnívají, že se jedná o projevy puberty. Někdy je to zpočátku obtížné rozpoznat. Rodiče se také na své potomky dívají jinak než okolí, takže často bagatelizují změny chování, kterých si jiné okolí všimlo,“ popsal Ivan David. V případě paranoidní schizofrenie tak má nemocný pocit ohrožení, domnívá se, že si ho všímají kolemjdoucí na ulici a řidiči aut si o něm předávají signály. „Má pocit, že se o něm mluví v televizi, že se o něm píše v novinách,“ doplnil Ivan David. Nemocný také často slyší hlasy, které jsou v některých případech imperativní, to znamená, že mu rozkazují, jak má konat.
V Česku psychiatrickou péči zajišťuje v ambulancích 730 psychiatrů, ve všeobecných nemocnicích 140 a v psychiatrických nemocnicích 560. Se schizofrenií se v ambulancích v roce 2012 v Česku léčilo 46 893 lidí, z toho 11 024 bylo hospitalizováno. Průměrná ošetřovací doba byla 115 dní, po propuštění potřebovalo další ambulantní péči přes 80 procent pacientů.
