Praha - Spisovatel Jiří Šulc v úterý pokřtil svůj nejnovější historický román - Mosty do Tel Avivu. Autor úspěšné knihy Dva proti Říši vypráví na základě věrných dějinných událostí příběh několika lidí, kteří spoluvytvářeli podobu světa v letech po druhé světové válce, i když se většinou nesetkali. „Československo bylo zemí, která jako jedna z mála dodávala zbraně do Palestiny, posléze do nového izraelského státu, a to i přes existující zbrojní embargo do oblasti. Stát Izrael z velké části vznikl díky podpoře Československa,“ vysvětluje autor románu Jiří Šulc.
Mosty do Tel Avivu jsou Šulcovou třetí knihou. Všechny jeho díla mají společné historické téma a vymyšlený příběh na pozadí detailní znalosti historických faktů. Tentokrát studoval archivy dva roky. „Historických otázek knížka pokrývá poměrně hodně od založení státu Izrael, přes únorový puč v Československu, takže příprava musela být důkladná,“ říká Šulc.
Jiří Šulc
(narozen 1969) vystudoval právnickou fakultu v Praze. Patnáct let působil v bezpečnostních složkách České republiky, poté pracoval v Evropské komisi v Bruselu. Roku 2007 vydal debut Dva proti Říši, historický román o atentátu na Reinharda Heydricha. Za dílo obdržel Literární cenu Knižního klubu. O rok později vydal román Operace Bruneval, popisující polozapomenutou, ale klíčovou akci britských výsadkářů v obsazené Francii.
Obsah: Druhá světová válka skončila, Evropa je v troskách. V nouzových táborech se tísní statisíce Židů, kteří přežili koncentrační tábory, ale nemají kam jít. Středo- a východoevropské státy už jsou ovládány Moskvou řízenými komunistickými stranami. Jedním z posledních ostrůvků je skomírající demokracie v Československu. V této situaci přijíždí do Prahy Ehud Avriel se zdánlivě nesplnitelným úkolem: nakoupit zbraně, nezbytné k ubránění vznikajícího židovského státu.
Ukázka: Blížila se druhá hodina ranní, když tmu náhle prosvětlilo několik silných elektrických záblesků.
„Jdeme na to,“ Orbach zahodil cigaretu a vyhoupl se do džípu. Ostatní ho následovali. Oba vozy se vyšplhaly do krátkého svahu před sebou a pak se vydaly táhlým svahem dolů, kde se bez přestání blýskalo. Zášlehy světel jasně osvětlovaly opuštěnou britskou přistávací dráhu a vzápětí i několik automobilů, které se k ní sjížděly z několika stran – pár džípů, dva další náklaďáky a cisterna.
Dříve, než se jejich džíp dostal k ploše, vzduch se zaplnil řevem leteckých motorů. V okolní tmě mohl být matoucí, ale Weizmanův letecký šestý smysl ho nezklamal. Ohlédl se po zvuku přesně do míst, kde se o pár sekund později rozsvítily přistávací reflektory mohutného stroje.
Obrovský a řvoucí stín se jim přehoupl nad hlavou a v záblescích výbojek se bezchybně snesl na přistávací dráhu. Weizman jasně rozeznával elegantní kontury čtyřmotorového Douglasu C-54 Skymaster, jednoho z mála transportních letadel, které mohly doletět do Bejt Darasu až z jakéhosi Žatce ve střední Evropě bez mezipřistání.
Všechny vozy zastavily na konci dráhy, kam vzápětí doroloval i skymaster. Okamžitě byla otevřena vrata transportního prostoru a posádky vozů se vrhly do jeho útrob, vytvořily živý řetěz a začaly vykládat jeho obsah.
Cisterna už stála před křídlem a muži z ní s pomocí posádky letounu natahovali hadice pro dotankování stroje.
Celá akce probíhala téměř beze slova. Padlo jen několik pozdravů s americkou posádkou a pár tlumených výkřiků radosti nad nákladem. Weizmanovi proudily rukama bedny s puškami a kulomety a především zdánlivě nekonečný proud bedniček s municí. Záda ho bolela, stejně tak ruce, ale bez oddechu podával náklad lidským řetězem dál, až náhle bylo letadlo prázdné a jeho vrata se zavřela. Muži naskákali do svých vozů a odjížděli, opět různými směry, zatímco skymaster s doplněným palivem se líně otočil, chvíli nehnutě stál, ale pak se jeho motory znovu rozeřvaly, stroj se začal sunout po dráze, nabíral rychlost, až se nakonec odlepil do země a pohltila ho tma.
