Špindlerův Mlýn – Těsně pod vrcholkem Zlatého návrší v Krkonoších ční už pětatřicet let nepřehlédnutelný betonový hotel – Labská bouda. Její osud je v současné době velice nejistý. Její majitel ji totiž vzhledem k ekonomické náročnosti nabízí k prodeji a o hotel projevil zájem Krkonošský národní park (KRNAP). Představitelé KRNAPu mají ale s Labskou boudou plány takřka destrukčí - rádi by ji srovnali se zemí, což by ale stálo skoro sto milionů korun. Architekti to tak ostře nevidí a spíš by navrhovali nějakou levnější omlazovací kůru.
V roce 1996 koupil Labskou boudu v rámci velké privatizace Martin Pumr. Zahájil zde rekonstrukci a v současné době říká, že by tam měl být menší objekt, který bude méně náročný na energii a provoz, protože ekonomicky je to dost obtížné utáhnout. Proto Pumr nabízí hotel k prodeji, jehož cena je v podstatě součet nákupní ceny plus hodnota rekonstrukcí, které zde byly provedeny, tedy celkem přes třicet milionů korun.
Smutný osud Labské boudy
Před pětařiceti lety, kdy byla Labská bouda slavnostně otevřená, to podle dobových záznamů na Labské boudě opravdu žilo. Díky odborářským rekreacím neustával příliv turistů ani v tom nejhorším počasí. V osmdesátých letech bylo těžké najít volné místo u stolu a pamětní knihu plnily celostránkové pochvaly od rekreantů. Teď je však kuchyň zavřená a na židlích nikdo nesedí.
Prodej však může pro Labskou boudu znamenat konec. Hotel chce totiž koupit Krkonošský národní park a následně ho zbourat. „V prostředí, které v podstatě nemá obdoby v celé střední a východní Evropě, v takto cenném prostředí zkrátka takový kolos nemá co dělat,“ konstatuje ředitel Krkonošského národního parku Jan Hřebačka. Důvody ke zboření hotelu ale zas tak jasné nejsou, neboť provoz Labské boudy nijak neškodí životnímu prostředí a názory na to, jestli se hodí do okolního panorama, se různí.
Projekt čerstvého absolventa VŠUP by mohl být řešením
Podle architekta Martina Rajniše by bylo možné menšími, ale možná radikálními zásahy přetvořit Labskou boudu tak, aby respektovala jak specifiku tohoto místa, tak i představy lidí. S něčím takovým přišel ve své diplomové práci čerstvý absolvent Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze Václav Odvárka. Dle jeho práce by například z Labské boudy měla zmizet dvě horní patra a v části očištěného železobetonového skeletu by mohla být ubytovna a kryté a vytápěné zázemí s občerstvením.
„K tomu, aby Labská bouda na tomto místě zůstala, je potřeba samozřejmě, aby se vlastník rozhodl, že ji bude dál provozovat a že boudu neprodá státu,“ říká Hřebačka. Budoucnost Labské boudy tak ovlivňuje zajímavý paradox. Současný vlastník se kvůli penězům do rekonstrukce nechce pouštět a hotel nabízí k prodeji za necelých čtyřicet milionů korun. Krkonošský národní park by rád do dalšího osudu Labské boudy vložil téměř devadesát milionů korun, ale pouze na její totální demolici.
Labskou boudu navrhl v roce 1968 architekt Zdeněk Řihák. Při projektování se musel řídit politicko-hospodářskými zásadami pro rozvoj Krkonoš z roku 1959, což byl tajný dokument, jehož kopie je uložená v trutnovském archivu: „Krkonoším bude nutno dát správný proporční perspektivní rozvoj, který bude vycházet z maximálního zpřístupnění přírodních krás tak, aby odpovídal zásadám XI. sjezdu KSČ a směrnicím pro třetí pětiletku.“
Zásady dále nepovolovaly na území Krkonoš výstavbu malých chat a kapacita nově stavěných objektů měla mít 120 až 150 lůžek. Na podzim roku 1975 tak byl na hraně Labské louky otevřen hotel s kapacitou 160 lůžek.
