Chvaleč (Trutnovsko) - Bourání starých venkovských nádraží je v současné době celorepublikový trend, který jde v úhrnu do desítek milionů korun ročně. Nebyl by to ale český Kocourkov, aby na tom někdo nevydělával. Ačkoliv obce i soukromníci mají zájem málo využívané objekty koupit, přes rozhodnutí Správy železniční a dopravní cesty (SŽDC) o demolici vlak nejede. Údajná provázanost státní železnice s místními firmami, které na takovýchto zakázkách vydělávají, se tak stala i předmětem zájmu Bezpečnostní informační služby.
Reportéři ČT: Bourání starých nádraží je byznys za desítky milionů ročně
Řadě starých nádraží po celé republice zvoní hrana. Správa železniční a dopravní cesty (SŽDC), která je jejich vlastníkem, prý nemá peníze na údržbu. Logicky nejjednodušším řešením je pro úředníky demolice. Hrana už tak odzvonila i sto let starému nádraží ve východočeské Chvalči. To bylo podle mluvčího SŽDC Pavla Hally v dezolátním stavu.
Chvalečtí zastupitelé ale příkaz k demolici nechápou. „Dodnes jsem vlastně nepochopil, na základě čeho byl vydán demoliční výměr, protože nikdy tady nebyla nějaká páska vstup zakázán. Objekt byl do poslední chvíle používaný,“ říká místostarosta Chvalče Michal Binek. Chvalečská radnice přitom posledních několik let bombardovala SŽDC dotazy, co s nádražím zamýšlí dělat. V jednom z dopisů bylo i napsáno, jestli by nebylo nějaké vhodnější řešení jako například nabídka k prodeji. Obec by si tak vzala nádraží do své správy a prováděla by údržbu. Odpověď ale nepřišla a místo toho přijela demoliční technika.
Pochod naturistů Posázavím (zdroj: ČT24)
Halla ale tvrdí, že se SŽDC obecně prodejům rozhodně nebrání, ale v současné době nastavená přísná pravidla to prakticky neumožňují. SŽDC tak raději odhadlo předpokládané náklady na rekonstrukci nádraží na více jak dva miliony korun. Kdežto demolice vyšla na milion a tři sta tisíc korun a SŽDC tak realizovalo úsporu. Místostarosta Binek je ale jiného názoru. Kdyby SŽDC nádraží obci prodala, ušetřila by jak za demolici, tak za osazení nové prefabrikované čekárny. Navíc by získala peníze za prodej budovy, kde by obec zřídila hasičskou zbrojnici a zachovala čekárnu.
Zadávání veřejných zakázek předmětem zprávy BIS
Úryvek ze zprávy BIS
„V prostředí stavebních společností soutežitelé koordinují výši podávaných nabídek. Cílem je vytvořit zdání konkurenčního prostředí a zakrýt předem uzavřené dohody o vítezi tendru. Nejvýrazněji se tyto aktivity projevily u zakázek vypisovaných Správou železnicní dopravní cesty, přičemž někteří zaměstnanci této instituce jednali nestandardně ve prospěch stavebních společností.“
Aby to ale nebyl úplný Kocourkov, rozhoduje o osudech nádraží určených k demolici jejich vlastník, SŽDC, za pomoci výběrového řízení, které je podle Hally standardním postupem. „Při zadávání výběrových řízení je zcela logické, že se přihlašují místní, regionální firmy. Je to v podstatě standardní postupu obdobně velké společnosti v dalších regionech České republiky právě tím, že mají konkurenční výhodu v podobě toho, že jsou místní, tak dokážou nabídnout nejnižší cenu v rámci výběrového řízení,“ konstatuje Halla.
„Ono je zřejmě daleko atraktivnější zadat veřejnou zakázku na velkou novou stavbu, než se s tím potrápit a postupně zrekonstruovat starou budovu, byť by to bylo levnější,“ míní bývalý předseda Dozorčí rady ČD Zdeněk Žák. Na to, že rozhodování SŽDC právě o těchto veřejných zakázkách ovlivňují zájmy stavebních firem, kterým jde o co nevyšší profit, upozorňuje i zpráva BIS z roku 2009. Zpráva za loňský rok ještě není k dispozici.
Obce a podnikatelé, kteří měli nebo mají o nádražní objekty zájem, čelí i další překážce. SŽDC totiž podle Hally není oprávněna rozhodnout, zda objekty odprodají. Vše je totiž složitým způsobem v rámci mezirezortní komise ministerstva dopravy a ministerstva financí schvalováno nakonec až na úrovni vlády. Následně nastupuje proces výběrového řízení, kde je určující cena.
„Víte, já si na té české železnici v současnosti občas připadám jako v Kocourkově. Děláme přesný opak toho, co dělá cizina. My bychom si měly ty staré budovy chránit nejen proto, že je to součást našeho historického dědictví, ale hlavně proto, že ono je to překvapivě podstatně levnější, je to dramaticky levnější opravit starou budovu než postavit novou skleněnou, s odpuštěním, haluznu, která se nikomu nelíbí,“ dodává Zdeněk Žák.
Ilustrační foto