Před třiceti lety se v Československu začali aktivizovat studenti. Založili nezávislé studentské organizace či informační středisko, vydávali časopisy a pořádali diskusní fóra. Na přelomu léta a podzimu se mezi nimi začala rodit i myšlenka uspořádat 17. listopadu velkou demonstraci.
Vysokoškoláci se přestávali bát a začali se ptát. Už v březnu 1989 to poznal tehdejší šéf pražských komunistů Miroslav Štěpán, který musel při setkání se studenty Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy čelit otázkám na represe při Palachově týdnu nebo stížnostem na cenzuru.
„Odsuzujeme protisocialistické živly, nelegální skupiny, Chartu – já o těchhle věcech vůbec nic nevím, takže nevím, jak je mám odsoudit,“ ozval se jeden ze studentů. „Dneska tato doba je velmi náročná na to, vědět co je co a kdo je kdo,“ reagoval zmateně Štěpán.
Studenti začali i jednat a vydávat časopisy. Sice pod hlavičkou tehdejšího Socialistického svazu mládeže, ale stále nezávislejší. „Pozvolna dostávali do těch časopisů různá témata, nejdřív čistě studentská, ale pak i politická,“ dodal historik Miroslav Vaněk z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR.
Například publicista Josef Brož vedl tehdy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy časopis Situace a byl kvůli tomu vyloučen ze studia. Oficiální důvod byl ale jiný. „Já jsem jednak neměl splněné studijní povinnosti, což byl ten oficiální důvod, ale zároveň mi někteří pedagogové nedali náhradní termíny, což jiným dali,“ vysvětlil Brož.
Studenti požadovali dialog i nastudování Havlovy hry
Právě na filozofické fakultě bylo i první studentské fórum, další pak pořádaly umělecké školy v pražské městské knihovně. „My jsme čekali, že přijdeme, budeme moct klást nějaké otázky a na ty otázky dostávat odpovědi,“ vzpomíná tehdejší student DAMU Pavel Lagner.
Podle Lagnera pozvali studenti i pohlaváry komunistického režimu, i když věděli, že nikdo nepřijde. „Řekli jsem si, že budeme klást dotazy a přednášet naše stanoviska těm prázdným židlím, že je to jejich problém, že se nechtějí dialogu zúčastnit,“ dodal herec Lagner.
Studentské požadavky byly čím dál odvážnější. Na jednom z fór třeba žádali, aby divadlo DISK, které působí při DAMU, nastudovalo některou hru Václava Havla. Tehdejšího rektora AMU Ilju Bojanovského kvůli tomu odvolala ministryně školství z funkce.
Studenti se ale za něj postavili. „My jsme tehdy poprvé stávkovali, asi dva dny, dokud ho nevrátí zpátky do funkce. Ona to kupodivu udělala,“ uzavřel Lagner. Vysokoškoláci tak tehdy nad režimem poprvé vyhráli. O něco později se pak začali domlouvat, jakou akci uspořádat 17. listopadu 1989.
