V Praze začala mezinárodní konference Pražské jaro 50 let poté. O událostech roku 1968 v mezinárodním kontextu přednáší a diskutují přední světoví historici z 11 zemí. Konferenci uspořádal Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd ČR a Úřad vlády. Na třídenní akci přijel například francouzský politolog a odborník na střední a východní Evropu Jacques Rupnik nebo historik specializující se na studenou válku z Harvardovy univerzity Mark Kramer.
Pražské jaro přineslo víru, že demokracie může být obnovena, zaznělo na konferenci
Vaněk: Na otevření ruských archivů si budeme muset počkat (zdroj: ČT24)
Podle ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) Zdeňka Hazdry přineslo pražské jaro především víru, že demokracie může být po jejím konci v roce 1948 opět obnovena. Nadšení a zájem o věci veřejné, spojené s možností svobodné diskuse po zrušení cenzury, ale netrvaly dlouho, připomněl.
Rafal Rogulski, ředitel organizace European Network Remembrance and Solidarity, na konferenci uvedl, že rok 1968 je v Evropě vnímán různě a konference by měla ukázat všechny tyto úhly pohledu.
„Rok 1968 je o nepředvídatelnosti historie, a to je dobré si pamatovat i dnes,“ řekl Rupnik. Připomněl světový kontext pražského jara včetně sociálních hnutí v jiných zemích, jako byl odpor proti válce ve Vietnamu v USA. Zmínil také provázanost politického obrození s kulturním.
Řada příspěvků konference je věnovaná právě sociálním hnutím v roce 1968, zrušení cenzury a roli médií. Vedoucí Úřadu vlády ČR Radek Augustin řekl, že tehdejší ředitelé Československého rozhlasu a televize, Zdeněk Hejzlar a Jiří Pelikán, patřili mezi osobnosti, které Brežněv nejvíce nenáviděl.
Ruské archivy jsou stále nepřístupné
Právě Rusko a jeho archivy by mohly přinést k roku 1968 nové informace. Achivy ale zatím zůstávají pro badatele uzavřené. „Obávám se, že si na otevření budeme muset ještě počkat,“ uvedl ředitel Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR Miroslav Vaněk.
Cílem akce, která potrvá až do pátku, je přiblížit význam a dědictví roku 1968. V dalších dnech se historici zaměří na události 50. a 60. let v dalších zemích bývalého východního bloku, zejména v Polsku, východním Německu, Maďarsku, ale také v Rakousku či Velké Británii.