Brno – Ropáka roku za největší antiekologický počin loňska získal ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek (ČSSD). Ekologové mu mají za zlé třeba snahu o prolomení těžebních limitů na Mostecku. Druhou anticenu zvanou Zelená perla porotci udělili prezidentovi Miloši Zemanovi za výrok o „zelených fanaticích“. Výsledky ankety dnes už potřiadvacáté vyhlásilo sdružení Děti Země. Organizátoři vybírali celkem z 20 kandidátů na Ropáka a 30 na Zelenou perlu.
„Jako prezident udělám vše pro to, aby zločiny ekologických nebo zelených fanatiků dále nepokračovaly,“ sdělil loni na jaře prezident Miloš Zeman v rámci rozhovoru pro Deník. Podle porotců jde o nejvíc antiekologický výrok loňska, za který mu dnes udělili cenu Zelená perla. „U kandidátů na Zelenou perlu jsou důvody v podstatě shodné. Zlehčují v nich základní principy ochrany přírody nebo její současný stav,“ dodal Patrik s tím, že Zeman byl na Zelenou perlu nominován hned za čtyři výroky.
Ropákem roku 2014 je podle ekologů ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek (ČSSD). Ten anticenu získal s obrovským náskokem před druhým v pořadí – senátorem a starostou Chýnova Pavlem Eybertem (ODS). Podle organizátorů ministr nasbíral v minulém roce ekologických hříchů celou řadu. Ekologové mu mají za zlé třeba prosazování aktualizace Státní energetické koncepce s nízkým podílem obnovitelných zdrojů. Vadila jim ale i Mládkova snaha o prolomení těžebních limitů na Mostecku, podpora výstavby nových bloků jaderných elektráren v Dukovanech a Temelíně a podpora otevření nových dolů na těžbu uranu u obcí Brzkov a Věžnice na Jihlavsku.
Mládek v reakci na udělení Ropáka uvedl, že jej získání této anticeny netěší. Ví, že se nezavděčí všem lidem, ale jako ministr zodpovědný za energetiku nechce utíkat před problémem těžebních limitů na Mostecku. „Samozřejmě také chci, abychom měli v naší zemi kvalitní životní prostředí. Současně ale musím myslet i na to, aby si lidé mohli v budoucnosti doma zatopit za rozumnou cenu,“ uvedl. Zdůraznil, že výhradní zaměření ČR na obnovitelné zdroje energií nezajistí to, aby byla dostupná za rozumnou cenu a aby bylo zajištěna kvalitní činnost českého průmyslu.
Ropák roku
1. místo – Jan Mládek (ministr průmyslu a obchodu za ČSSD) mimo jiné za prosazování aktualizace Státní energetické koncepce
2. místo – Pavel Eybert (senátor za ODS a starosta Chýnova) za předložení zákona o Národním parku Šumava, který by umožňoval rozprodávání parku, lov, kácení a výstavbu lyžařského areálu
3. místo – Marek Semerád (ČSSD, náměstek hejtmana Středočeského kraje pro oblast zemědělství a životního prostředí) za oživení záměru stavby přehrady na Berounce na Křivoklátsku
Mezi kandidáty na Ropáka byli třeba i ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO), bývalý ministr dopravy Antonín Prachař (ANO) nebo starosta Chebu Petr Navrátil (ČSSD).
Ropák je životaschopný druh
Anticenu Ropák roku vyhlašuje občanské sdružením Děti Země už od roku 1992. Její název se inspiroval dokumentem Jana Svěráka Ropáci o výskytu fiktivního živočišného druhu Petroleus mostensis neboli Ropák bahnomilný. Tvora, který se živí znečištěním, ve filmu objevili vědci ve zdevastované oblasti severních Čech.
Za více než dvě dekády se ropákům nebývale dařilo a anticena putovala nejen mezi podnikatele, ale i do nejvyšších politických kruhů. Prvním laureátem vyhlásili ekologové ředitele podniku Vodohospodářská výstavba Júliuse Bindera za „celoživotní zásluhy na totální náhradě podunajských ekosystémů Příropou v podobě výstavby vodního díla Gabčíkovo“.
Od té doby anticenu získalo šest ministrů, někteří z nich paradoxně v resortu životního prostředí, ale i předseda vlády, pražský primátor nebo prezident. Ten zvítězil loni, kdy ho ekologové ocenili za podporu stavby 380 kilometrů dlouhého plavebního kanálu Dunaj–Odra–Labe. Anticentu Zelená perla si vysloužil předseda hnutí ANO Andrej Babiš za výrok: „My se jednou asi z té demokracie poděláme, všichni. Jak jinak vysvětlit to, že se tu k dálnici vyjadřuje jezevec, ekologický terorista a také každý starosta chce mít výjezd na dálnici…“
Jak šel čas s Ropáky roku
1992 – Július Binder (ředitel bratislavského podniku Vodohospodářská výstavba) za výstavbu vodního díla Gabčíkovo
1993 – Václav Klaus (předseda české vlády a předseda ODS) a Vladimír Dlouhý (ministr průmyslu a obchodu za ODA) za konečné rozhodnutí dostavět jadernou elektrárnu Temelín
1994 – František Benda (ministr životního prostředí za KDS/ODS) za celkovou „blátovitost“ své práce ve funkci ministra a postupné omezování pravomoci resortu
1995 – František Malý (přednosta Okresního úřadu v Berouně) za neskrývanou podporu vybudovat novou cementárnu u Tmaně
1996 – Josef Kupec (podnikatel brněnské firmy INVESTprojekt, s. r. o.) za to, že v podniku Cementárny a vápenky Mokrá diletantsky navrhl umístění monitorovacího vrtu, takže mohlo dojít k obrovskému znečištění podzemních vod
1997 – Stanislav Novotný (generální ředitel Povodí Moravy, a. s., v Brně) za tvrdé prosazování technokratického řešení vodního hospodářství v ČR
1998 – Miroslav Grégr (ministr průmyslu a obchodu za ČSSD) za tvrdé prosazování dostavby Jaderné elektrárny Temelín
1999 – Jiří Drda (poslanec za ODS a předseda představenstva liberecké firmy Termizo, a. s.) za prosazování omezení zákona o ochraně přírody a krajiny
2000 – Josef Běle (náměstek ministra životního prostředí za ČSSD) za povolení výjimky ze zákona pro průchod dálnice D8 v povrchové variantě přes CHKO České středohoří
2001 – Miroslav Beneš (místopředseda ODS a předseda výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí PSP ČR) za výraznou snahu zmenšit rozlohu Národního parku Šumava
2002 – Pavel Švarc (generální ředitel a předseda představenstva firmy Unipetrol, a. s., Praha a předseda představenstva Spolany, a. s., Neratovice) za hlavní zodpovědnost při únicích toxických látek ze Spolany
2003 – Jaromír Schling (poslanec za ČSSD) za podání pozměňovacího návrhu k novele zákona o vnitrozemské plavbě
2004 – Martin Pecina (náměstek ministra průmyslu a obchodu za ČSSD) za propagaci aktualizované Státní energetické koncepce do roku 2030, která nepřímo počítá s rozšířením těžby hnědého uhlí
2005 – Vlastimil Aubrecht (zmocněnec vlády ČR pro severozápadní Čechy a poslanec za ČSSD) za zpochybňování významu územně ekologických limitů
2006 – Martin Říman (ministr průmyslu a obchodu a poslanec za ODS) za klíčovou roli při přípravě Národního alokačního plánu na léta 2008-12, který by umožnil zvýšení množství českých emisí oxidu uhličitého
2007 – Jiří Hodač (náměstek ministra dopravy) za bojkotování odborného vyhodnocení variant výstavby několika silničních staveb
2008 – Pavel Bém (primátor Prahy za ODS) za trvalé prosazování výstavby dvou mrakodrapů na pražské Pankrácké pláni navzdory kritice UNESCO
2009 – Vladimír Tošovský (ministr průmyslu a obchodu) za předložení návrhu na prolomení územních limitů těžby hnědého uhlí na Mostecku
2010 – Pavel Drobil (místopředseda ODS a bývalý ministr životního prostředí) za plán oslabit pravomoci a význam ministerstva životního prostředí
2011 – Jan Stráský (ředitel Národního parku Šumava) za diskreditaci poslání parku v očích veřejnosti
2012 – Tomáš Chalupa (ministr životního prostředí za ODS) za návrh zákona o Národním parku Šumava
2013 – Miloš Zeman (prezident České republiky) za podporu stavby plavebního kanálu Dunaj-Odra-Labe
Zdroj: Děti Země
