Praha – Jiří Pernes byl minulý týden zvolen do funkce ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR). Do instituce, jejímž cílem je historicky mapovat období obou totalitních režimů v Československu, by měl nastoupit až počátkem dubna. Jmenování historika, který momentálně působí v Ústavu pro soudobé dějiny AV, ale vyvolalo mnoho otazníků již nyní. Největší rozruch způsobilo zjištění, že Pernes v době komunismu navštěvoval tzv. Večerní univerzitu marxismu-leninismu (VUML). Členové Rady pro ÚSTR, kteří nového ředitele vybírali, o tom ale nevěděli. O své minulosti a svých plánech s Ústavem mluvil v pořadu ČT Před půlnocí.
Pernes: Svým studiem na VUML jsem nikomu neubližoval
Pernes je přesvědčen, že nic nezamlčoval. Výběrové komisi o VUML neřekl, protože se ho na to nikdo neptal a on sám to nepovažoval za důležité. Své studium vysvětluje tím, že to bylo nutné, aby mohl vykonávat své povolání. „Musel jsem žít tak, jak se tady žilo,“ podotkl Pernes. Podle sebe tím nikomu neubližoval. „Opravdu nevím, proč by někomu mělo vadit, že jsem navštěvoval VUML. Nechodil jsem tam dobrovolně, nechodil jsem tam rád a škodil jsem tím jen sobě, protože jsem tam zabíjel čas,“ prohlásil zvolený ředitel ÚSTR.
Jiří Pernes
„Já si samozřejmě uvědomuji, že by bylo lepší, kdybych takovou minulost neměl. Ale potom měla Rada vypsat, že chce do čela ústavu disidenta typu Jána Lángoše nebo člověka, který žil celou dobu v zahraničí a nemohl se ušpinit. Já bych se pak do konkurzu nehlásil.“
Kritici docentu Pernesovi vyčítají, že byl členem historické komise pracující pro ČSSD. Jiří Pernes však tvrdí, že když se v jeho mateřském Ústavu pro soudobé dějiny AV dozvěděli o vzniku takovéto komise, vedení se rozhodlo tam Pernese vyslat. Jeho úkolem bylo získat užitečné informace, například o činnosti sociální demokracie v exilu po únoru 1948. Pernes prý skutečně zpočátku na několik schůzí komise šel, ale když zjistil, že její zaměření není vědecky zajímavé, své angažmá zde ukončil. „Nejenže jsem nebyl členem ČSSD, ale ani jsem nikdy nebyl členem této komise a téměř nic jsem s ní neměl společného,“ vysvětluje historik.
Výběrové komisi na druhou stranu vůbec nevadily Pernesovy styky s komunistickou Státní bezpečností. Agenti mu věnovali pozornost od roku 1970 až do sametové revoluce. Nakonec byl evidován jako kandidát spolupráce. Tato kategorie ale byla po konci komunistického režimu Ústavním soudem zrušena. „Na takto zaznamenané lidi se pohlíží jako na čisté,“ uvedl Pernes. Historik se ale diví, že radní informaci o evidenci vůbec znali, v jeho lustračním osvědčení se totiž píše, že žádné kontakty s StB neměl. Podle svých slov nabízenou spolupráci jednoznačně odmítl.
ÚSTR by neměl vyvolávat skandály
Pernes tvrdí, že jedním z jeho hlavních úkolů ve funkci bude zbavit ÚSTR nádechu zpolitizovanosti. Nemyslí si, že by ústav zveřejňoval informace na politickou objednávku, ale tento dojem prý mezi lidmi vznikl. Ústav by se tudíž měl napříště vyvarovat vydávání skandálních odhalení například o jednotlivých osobnostech kulturního života. „Oznamovat tyto skutečnosti a předávat je médiím není úkolem vědeckého ústavu,“ myslí si Pernes. Místo toho by se badatelé měli zaměřit na obsáhlejší vědecké práce, které by popisovaly společenskou situaci a běžný život obyvatel Československa během vlády komunistické strany.
Nová pobočka v Brně a méně byrokratů
Podle budoucího ředitele není zcela normální, že jsou všechny badatelny ÚSTR soustředěné do hlavního města. Navíc je prý velmi nešťastné, že jediná pobočka ústavu na Moravě je špatně dostupná v obci Kanice. Ve svém konceptu proto navrhuje umístění mimopražské badatelny Archivu bezpečnostních složek do Brna. Konkrétní představu o místě ovšem zatím nemá. „Pokud k tomu dojde, bude tak až po poradě s pracovníky ústavu a archivu,“ uvedl.
O svém předchůdci
„Pavel Žáček je skutečně schopný manažer a organizátor. Ten ústav vydupal ze země. Oblasti Státní bezpečnosti a oblasti totalitních silových složek rozumí jako málokdo. Jsem ale přesvědčen, že kdyby zůstal dál v čele v instituce, tak by ji pohřbil.“
Pernesův koncept řízení Ústavu pro studium totalitních režimu dále obsahuje plán reorganizace pracoviště. Týkat by se měl především byrokratického aparátu, jehož počet by se měl snížit. Ústav měl totiž do nedávné doby 135 zaměstnanců a z toho pouze zhruba 25 se zabývalo badatelskou činností. „To je naprostý nepoměr a domnívám se, že to není správné. Ten ústav vznikl kvůli nim, vznikl, aby oni mohli studovat totalitní režimy,“ konstatuje Jiří Pernes. Veškeré změny chce ale realizovat až na základě personálního auditu.
GALERIE
Dokumenty uložené v Ústavu pro studium totalitních režimů
