Od roku 2009 počet ukončených odposlechů pět let trvale narůstal, až v roce 2015 se situace změnila a počet poklesl na necelých sedm tisíc, vyplývá z údajů policie. Informace ze 13 procent odposlechů ukončených předloni se navíc v trestním řízení vůbec nevyužily. Nejen o tom diskutovali v Otázkách Václava Moravce vrchní státní zástupkyně v Praze Lenka Bradáčová, předseda Nejvyššího soudu Pavel Šámal a bývalá ministryně spravedlnosti Helena Válková.
Kritici dlouhodobě tvrdí, že se odposlechy nadužívají. Advokát a člen prezidia Unie obhájců Petr Toman, který kandiduje do vedení České advokátní komory, dokonce prohlásil, že se odposlechy šíří jako ebola.
Podle vrchní státní zástupkyně v Praze Lenky Bradáčové má však vývoj počtu odposlechů logické vysvětlení. „V roce 2008 zákonná úprava odposlechů zaznamenala výraznou změnu ve smyslu posílení práv odposlouchávaných osob. V roce 2012 ale zákonodárci rozšířili katalog trestných činů, u kterých je možné nasadit odposlech a záznam. Rozšíření mělo dopad i na počet odposlechů,“ vysvětlila.
Upozorňuje, že tzv. odposlech a záznam telekomunikačního provozu se navzdory svému označení netýká pouze mobilních telefonů a pevných linek, ale jakékoli elektronické komunikace.
„Počet odposlechů je dán jednak sofistikovaností trestné činnosti, i tím, jak se využívají elektronické prostředky – dnes daleko více než před deseti lety, takže se dá předpokládat nárůst,“ říká předseda Nejvyššího soudu Pavel Šámal.
Nutná je proto podle něj účinná kontrola, kterou provádí právě i Nejvyšší soud. „V roce 2016 jsme shledali nezákonnost, porušení zákona, v pěti případech. V jedenácti případech jsme řekli, že zákon porušen nebyl a tři případy jsme odmítli,“ uvedl Šámal.
Vrchní státní zástupkyně podotkla, že údaje ve statistikách odposlechů se týkají uživatelských adres, tedy například telefonních čísel. Z počtu odposlechů tak podle ní rozhodně nelze dovozovat počet odposlouchávaných lidí.
„Pokud jedna osoba během jednoho dne vymění desetkrát mobilní telefon, pak bylo odposloucháváno deset čísel – v počtu to vidíme jako deset, ale jedná se o jednu osobu. U nás je odposlech vázán na zařízení, nikoli na odposlouchávanou osobu,“ dodává Bradáčová.
Válková: Chybí odpovědnost
Bývalé ministryni spravedlnosti a nynější místopředsedkyni ústavně-právního výboru sněmovny Heleně Válkové (ANO) vadí především to, že za odposlechy, které jsou později vyhodnoceny jako nezákonné, nenese nikdo odpovědnost.
„Není možné, aby si státní zástupci jako v minulosti vybírali vhodné soudce, kteří povolí odposlech, domovní prohlídku, vazbu. Tato praxe už nebude, doufejme,“ uvedla Válková s odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu z loňského dubna. „Každý nástroj, i ten sebeužitečnější, může být zneužitelný,“ dodala.
„Nejsem proti využívání odposlechů, zejména v oblasti organizovaného zločinu – to je i kauza Davida Ratha. Ale jsem pro to, aby se státní zástupce striktně držel zákona a aby v případě, kdy ho překročí, vůči němu byla vyvozována odpovědnost. A aby ji nesl i po hmotné stránce, to znamená aby zaplatil za to, co způsobil,“ řekla.
Často se na ni prý obrací lidé, kteří jsou i několikrát trestně stíháni, ale pak se řízení zastaví, protože se skutek nestal, nebo se ho nepodařilo prokázat. Dostanou sice omluvu a odškodnění, které však zaplatí daňoví poplatníci, a státního zástupce se to nijak nedotkne.
„Vůbec nemám pocit, že by si státní zástupci někdy uvědomovali to, že trestní stíhání by bylo vhodné vést vůči konkrétní osobě v okamžiku, kdy už mají dostatek důkazů. Nejen odposlechy, ale i dostatek dalších důkazů. Jinak to může vést k podlomení důvěry v justici,“ upozornila bývalá ministryně spravedlnosti.
