Praha – Darovat po smrti své tělo pro vědecké účely chce čím dál víc lidí. Na ostravské lékařské fakultě se loni z tohoto důvodu přihlásilo pět set zájemců. Mezi nimi hlavně ti, kteří výdaje za pohřeb vnímají jako nákladnou záležitost, a nechtějí, aby je hradili jejich blízcí. Když se totiž dohodnou s univerzitou, zaplatí vše ona.
Ti, kteří se rozhodli věnovat své tělo vědě, mohou de facto zachraňovat životy budoucím nemocným. O tom, jak se sebou po smrti naložit, někteří ví už třeba několik let. Poslouží tak studentům na lékařské fakultě v Olomouci.
A není to jen Olomouc, která eviduje větší nárůst dárců. Potvrzují to všechny lékařské vysoké školy. Nejčastějším faktorem, proč tak lidé činí, jsou finance. Pohřeb vyjde jen bez obřadu průměrně na deset tisíc korun. S obřadem pak na dvojnásobek. Kytice, parte, rakev, popřípadě urna, místo na hřbitově, to všechno se platí.
„V prvé řadě jsou to lidé osamělí, kteří vědí, že svou smrtí způsobí komplikace svému okolí a nechtějí ho takto zatěžovat,“ charakterizuje profil dobrovolníků přednosta olomouckého Ústavu normální anatomie Stanislav Laichman.
Za posledních šest let stoupá výrazně i počet takzvaných sociálních pohřbů, které platí stát ve chvíli, kdy se o zesnulé nikdo nehlásí. Levnou záležitostí však není ani samotné darování těla. Jen padesát tisíc korun stojí akademiky takzvaná konzervace. To znamená, že se orgány zafixují konzervačním roztokem, takže je jejich trvanlivost prakticky nekonečná.
Běžně však fakulta využívá těla dárců pět let. Pak je zpopelní, předá příbuzným, nebo rozpráší.
