Praha - Mohl být strážce nacistického lágru hrdina? Na první pohled to moc pravděpodobné není, ale v historii se najdou všelijaké paradoxy. Karel Hron si myslí, že jedním z nich byl i jeho otec. Jako strážce tábora v jihomoravských Svatobořicích zásoboval Rudolf Hron vězně jídlem. A nebyli to vězňové ledajací. Byla to třeba rodina bratra prezidenta Beneše nebo rodina generála Ludvíka Svobody. O příběhu neobyčejného strážníka pro pořad Reportéři ČT natáčel Karel Vrána.
Rudolf Hron působil za války jako četník v internačním táboře ve Svatobořicích na Kyjovsku. Tábor zřídili v roce 1942 nacisté pro příbuzné Čechů, kteří odešli bojovat proti Hitlerovi do zahraničí. „Bylo tam 13 příbuzných prezidenta Ludvíka Svobody. Byla tam rodina bratra prezidenta Beneše. Byli tam rodiče nadporučíka Otakara Jaroše. Byl to tábor, ve kterém byla soustředěna elita českého národa,“ potvrzuje badatel a publicista Miroslav Mareš.
Až do prosince 1942 platil v táboře zákaz jakékoliv potravinové pomoci a potravinových balíčků. Někteří strážníci, kteří tu vězně hlídali, byli ale vůči zajatcům loajální. „Snažili se jim to tam nějak usnadnit, snažili se jim tam propašovávat různé dopisy nebo zprávy od rodin, ale někteří třeba i to jídlo,“ popisuje historii vedoucí KD ve Svatobořicích – Mistříně Rostislav Marada.
Jedním z těchto četníků byl i Rudolf Hron. „Vozil v tašce chleba a rohlíky, které v noci rozdával na jednotlivých vězeňských barácích vězňům,“ tvrdí historik Mareš. To potvrzuje i syn Rudolfa Hrona. „Dodal dvacet adres z tábora do rukou dobrých českých občanů v Lukách nad Jihlavou a okolí. A ti potom posílali balíčky. Dělalo se to různě, aby ti lidé netrpěli nouzí a hladem,“ říká Karel Hron. V táboře přitom působili i příslušníci SS. Pokud odhalili, že někdo z četníků vězňům pomáhá, následovaly kruté tresty.
Po procesu s Krajinovou kanceláří za mříže
I když byl po válce za své chování v době protektorátu Rudolf Hron vyznamenán a vyšla o něm řada pochvalných článků v tisku, v novém Sboru národní bezpečnosti ho závratná kariéra nečekala.
V lednu 1948 se Rudolf Hron spolu s dalšími příslušníky SNB zúčastnil schůze národních socialistů v pražské centrále. Svolal ji generální sekretář národních socialistů Vladimír Krajina - za války významná osobnost protinacistického odboje. Chtěl získat indicie, které by nasvědčovaly tomu, že komunisté se snaží ovládnout bezpečnostní sbor. V únoru 1948 následovalo zatčení. „Pro tátu si přišli v devět hodin ráno 26. února,“ vzpomíná Karel Hron.
Proces s takzvanou Krajinovou kanceláří byl jedním z prvních zinscenovaných politických soudů u nás, který začal v roce 1948. Obžalovaní byli viněni z toho, že získávali informace pro vedení Národně socialistické strany a Vladimíra Krajinu, který emigroval na Západ. A také z pokusu o státní převrat. Rudolf Hron dostal rok nepodmíněně. Odvolal se a dostal další rok navíc.
Z dopisu Rudolfa Hrona, 26. 2, 1949:
„Já jsem republiku nikdy nezradil, ale oni ji zradili. Jsem zatčený za svoje vlastenecké cítění. Oni jsou horší než Němci.“
Ve vězení Rudolf Hron onemocněl anginou pectoris. Když ho po dvou letech pustili z vězení, za šest týdnů poté zemřel. V roce 1969 byl Rudolf Hron rehabilitován.
