Detenční zařízení pro uprchlíky se v posledních měsících stala terčem kritiky ze strany úřadu veřejné ochránkyně práv, ale i OSN. Kritika nyní pozvolna utichá. Ondřej Valas z kanceláře ombudsmanky je přesvědčen, že se situace zlepšila. Zatím poslední změnou je příslib právní pomoci, na jejímž zajištění se dohodl ministr vnitra se správou zařízení a advokátní komorou.
Migranti, které přistihnou policisté v Česku bez dokladů, míří do detenčních zařízení, o jejichž fungování a částečně i smyslu v posledních měsících diskutovali politici i veřejnost. Podstatnou roli sehrála zpráva ombudsmanky pro ministerstvo vnitra, která kritizovala podmínky, v jakých v uprchlických táborech žijí především děti.
Podle Ondřeje Valase z kanceláře veřejné ochránkyně práv ale zpráva „zafungovala velmi dobře“. Příslušné úřady se začaly situací zabývat, řada problémů, které především souvisely s kapacitou, tak již není. To připustil i Ondřej Valas, ačkoli přiznal, že aktuální stav nezná. „Z počtu osob, které jsou v současné době zajišťovány na území ČR, a z vyjádření o masivním personálním posílení správy uprchlických zařízení, i co se týká materiálního vybavení, nemám důvod myslet si, že jsou tam podmínky takové, jaké jsme zmapovali a označili za špatné zacházení v našich zprávách,“ řekl.
Dlouhé čekání usnadní právní pomoc
Že lidé v detenčních zařízeních již nespí na zemi na matracích, dosvědčila také poslankyně a členka sněmovního bezpečnostního výboru Helena Válková (ANO). Ta navštívila zařízení v Bělé, jako problém především vnímá dlouhý pobyt v něm. „Malá holčička přede mnou kašlala – nemám důvod předpokládat, že to jenom hrála. Její otec si stěžoval, že nedostává léky, které by měla dostávat na astma. Že už jsou tam dva měsíce a čekají na papír,“ popsala.
Ondřej Valas ocenil i další krok ministerstva vnitra a Správy uprchlických zařízení. Spolu s Českou advokátní komorou se úřady dohodly na sjednocení pravidel pro poskytování právní pomoci v detenčních zařízeních pro cizince.
V jednotlivých areálech budou kanceláře a správa se také dohodne s právníky na termínech, kdy budou za klienty dojíždět. "Termíny zveřejníme na informačních tabulích v nejrůznějších jazykových mutacích. Klienti se budou moci obrátit na naše pracovníky, ti je budou vpisovat do seznamů, které předáme v den poskytování pomoci nevládním organizacím,“ shrnul ředitel správy Miloslav Koudelný.
Valas míní, že může být právní pomoc velmi přínosná v atmosféře, kde podle Heleny Válkové „převládá frustrace“. „Ti lidé potřebují informace, potřebují poradit, vysvětlit. Samotné informování lidí způsobí, že budou klidnější, nebude v nich žádná tenze, nespokojenost a frustrace,“ podotkl Ondřej Valas.
Příliš tvrdé nebo příliš měkké
I přes kritiku vnitřní i mezinárodní lze ale jen sotva označit Česko za černou ovci Evropské unie. Slova o nedůstojných podmínkách zněla například i v Rakousku. „Amnesty International identifikovala v Rakousku různé typy táborů – a to ani nebyla detenční centra – kde podmínky pro lidi, kteří se tam zdržovali, byly nedůstojné,“ upozornil Radek Hodkovský ze think-tanku Evropské hodnoty. Jde podle něj o přirozený důsledek situace, „kdy se jako jednotlivé státy Evropské unie včetně České republiky učíme reagovat na novou situaci“. „Ale nedělal bych z toho závěry, že se ČR vyčleňuje,“ dodal.
Upozornil přitom na opačnou situaci v Německu, kde jsou podmínky v detenčních zařízeních volnější. Důsledkem však podle Hodkovského je, že i lidé, kteří dostanou rozhodnutí o vyhoštění, v zemi zůstávají. Německo se totiž řídí evropskou směrnicí, která preferuje dobrovolné odchody. V důsledku je ale naplněna sotva polovina vyhoštění.
