Světlá nad Sázavou – Před rokem se stala symbolem Klausovy prezidentské amnestie. Recidivistka Marie Lavičková byla mezi tisíci vězni, kteří se náhle dostali na svobodu. Ona jako jediná ale proti amnestii hlasitě protestovala před věznicí. Na svobodu nechtěla a jen o pár dní později se o ni nechala dobrovolně zase připravit. Rok se sešel s rokem a Máňa se bude muset zase balit – trest jí brzy vyprší. A už má plán: "Na svobodě plánuju bejt asi 14 dní, možná mi to ani nevydrží." Ve věznici natáčela Lea Surovcová.
Igelitky s osobními věcmi si při amnestii ani nevybalovala. Vězeňský mundúr si totiž oblékla znovu po čtyřech dnech. V českobudějovickém supermarketu demonstrativně ukradla svetr a kalhoty za 1 300 korun a zatímco jiný zloděj lup tají – Máňa na sebe ochranku záměrně upozornila. „Hejbala jsem tam s tím na tu kameru a říkala, tady jsem, pojďte mě sebrat nebo s tím odejdu,“ vypráví recidivistka Marie Lavičková alias Máňa.
Tentokrát ale Máňa z návratu za mříže úplně nadšená není. Od soudce Radka Martínka vyfasovala trest s dozorem v jiné části věznice a nemohla se tak vrátit mezi staré známé. „Už jsou to jiný ženský, už je to jinej svět. Já jsem byla vždycky zvyklá být na té ostraze a teďka mi dal Martínek dozor. On asi fakt myslel, že mě napraví, ale mě nenapraví, vždyť to je blbost. Se mnou je to zbytečný, úplně marný,“ vypráví.
Její dny plynou pořád stejně – polehává, čte si, dívá se na televizi. Klausova amnestie jí před rokem způsobila takové trauma, že při nedávném vánočním projevu jeho nástupce propadala panice, aby ji prezident Zeman snad nevyhlásil taky. „To bylo už po druhé za můj život, co mě vyrazili z vězení, je tohle možný? Měla jsem takovej strach při tom blbým Zemanovo projevu,“ klepe se Máňa.
Lavičková drží rekord, ve vězení byla už 22krát
Od roku 93 strávila Marie Lavičková ve vězení už přes 19 let. „Těch recidivistek je tady celá řada, je jich 56 procent. Jsou tady ženy podruhé, potřetí, dokonce i poosmnácté ve výkonu trestu. Paní Lavičková drží rekord, ta je ve výkonu trestu podvaadvacáté,“ řekla Eva Hodná, mluvčí věznice ve Světlé nad Sázavou.
První trest si Marie Lavičková odseděla jako mladistvá za příživnictví a krádeže v 80. letech. Věznici vnímá jako domov. „V sedmnácti jsem se zabouchla do Edy Švancara, bylo mu asi osmadvacet. Rodičům se nelíbil, a tak jsem s ním z trucu utekla,“ vzpomíná. Prodávala v obchodě s oblečením. „Já chtěla odjakživa pomáhat lidem, a když jsem viděla, jak ženské u mého obchodu koukají na kožichy za výlohou a nemají na ně, tak jsem jim je začala rozdávat,“ směje se, když vzpomíná na své obří, snad dvousettisícové manko. Dostala tři a půl roku natvrdo. A Eda jí na rozloučenou vymlátil zuby. Pravda, v kriminále jí pak udělali umělé, vyndavací, ale „už to nebylo ono“.
Máňa: Jsem tam, kde jsem chtěla bejt
Havlova novoroční amnestie v roce 1990 pustila Máňu ven, ale na svobodě žít neuměla. Rodina ji vydědila a vyhnala, jak říká, a tak se začala potloukat po budějovických hospodách. Spala mezi bezdomovci a krádeže jí poskytovaly vcelku solidní živobytí. A trestů i pobytů ve vězení přibývalo. „Jsem tam, kde jsem celej život zvyklá, kde jsem chtěla bejt,“ popisuje. Za tu dobu se Marii ve vězení nikdy nepodařilo zapojit do práce, do vzdělávání či jiných aktivit. „Z práce je mi hodně blbě, fujtajbl. Práce je pro mě hrozná věc,“ povídá.
Za mřížemi Máně vyhovuje kompletní servis. Má tady jídlo, postel, oblečení, lékaře i měsíční kapesné 100 korun, za které jednou týdně nakupuje ve vězeňské kantýně. Na instituci, jakou je vězení, se stala závislou. Jediným rozptýlením je pro ni dopis nebo balíček. V tom posledním našla známky a brýle na čtení.
Antihrdinka se zacyklila a pomoc nechce
Máňa má ráda pozornost. Svou bezprostředností zaujala před 22 lety Olgu Sommerovou, která o ní natočila dva časosběrné dokumenty. Jenže i režisérka zjistila, že se její antihrdinka zacyklila a pomoc nechce. Proto další natáčení neplánuje a s Marií už se nevídá.
Olga Sommerová, režisérka:
„Máňa je nenapravitelnou recidivistkou, promarněnou hřivnou. Je inteligentní, invenční osobností. Patří do jistého procenta populace, které musí společnost trpět jako nutnou, i když nevítanou součást svého těla.“
Máňa: Nechci se vrátit mezi ten chaos a zblázněný lidi
Kromě Marie Lavičkové osvobodila Klausova amnestie na 6500 vězňů. Trest prominula více než stotisíci dalších. Pobouření vyvolalo hlavně zastavení závažných hospodářských kauz. Tisícovka amnestovaných je už ve vězení zpátky. Včetně Máni. Nejhlasitější odpůrkyni amnestie ale přestává být do smíchu. Trest se jí krátí, znovu na svobodu se dostane v dubnu. Už teď má proto plán na návrat zpátky: v supermarketu ukrást ještě víc než posledně. „Napřed něco vynosím, abych to stihla prodat, v noci mě určitě chytí, oni tam maj ty přístroje. Na svobodě plánuju bejt asi 14 dní, možná mi to ani nevydrží.“
I bachaři počítají s tím, že se jim po propuštění Máňa zase vrátí a tak pořád dokola. Jiné řešení neexistuje. Navíc čím je 46letá Marie Lavičková starší, tím víc u ní narůstá strach ze svobody. "Hrozně špatný, protože se zase vracím mezi ten chaos, mezi ty lidi zblázněný. Jenom tady to znám, tady vím, co můžu od bachařů čekat, co si já můžu k nim dovolit a oni ke mně.
