Ostrava - Na řadě míst České republiky se bude o víkendu slavit Den horníků. Lidé se tak snaží vzdát hold těžké práci mužů pod zemí. Oslavy se výrazně liší od dob socialismu, kdy se oficiální významný den Československa slavil na každé šachtě a plnil hlavně ideologickou funkci. Tehdy fáralo sto tisíc horníků, dnes je to pětkrát méně. Člověka pomalu nahrazuje moderní technika. I tak je ale podle některých dlouholetých havířů role lidského faktoru strojem nenahraditelná.
Už od roku 1948 se 9. září slavilo po celé republice. Horník v té době zaujímal roli předního představitele socialismu. Tento obraz se komunistický režim snažil udržet po dlouhá desetiletí. „Kdysi byl havíř - pán havíř. Plat horníka byl 1,6 průměru,“ vzpomíná bývalý horník na Dole ČSA Leo Mach.
Tenkrát se Den horníků bujaře slavil. Mimo to se vyhodnocovalo plnění plánu a předávala se vyznamenání. Úplně stranou tak šel původní odkaz 9. září roku 1249. Právě tehdy totiž využili měšťané Horního města Jihlavy slibu Václava I. a za válečnou výpomoc si nechali v tento den potvrdit „Listinu svobod a práv“. Ta pak byla nazývána „Jihlavský horní řád“.
V dobách největšího rozmachu fáralo pod zem až 100 tisíc horníků, teď už asi jen 19 tisíc. Může za to jednak útlum těžby a také moderní technika, která nahrazuje lidi. Práce je navíc bezpečnější. „Dneska už to asi není tak prestižní povolání. Někteří lidi jdou do hornictví jen proto, že není práce,“ říká dlouholetý horník na Dole ČSM Ivan Gorol.
Podle báňského záchranéře Józefa Chmiela je ale člověk přeci jen rozhodující činitel na šachtě. „Žádný kousek uhlí nedostaneme bez člověka,“ dodává. K oslavám dne horníků se proto už tradičně koná i řada bohoslužeb. Vzpomenout mají ty, kteří v dolech zahynuli a ochránit ty, kteří do nich chodí každý den fárají.
