Už od poloviny dubna spojenci postupně osvobozovali jednotlivá území českého státu. Lidé v tehdejším protektorátu Čechy a Morava už tušili, že konec několikaletého německého teroru se neúprosně blíží, a chtěli proto také přiložit ruku k dílu. Konec druhé světové války u nás je nejčastěji spojován s Pražským povstáním, které vypuklo 5. května. Už méně se však mluví o tom, že událostem v Praze předcházely již o několik dní dříve různé střety s německou mocí i v mnoha dalších českých a moravských městech.
První významnější povstání vypuklo již 1. května 1945 v Přerově. Mezi místními se totiž roznesla mylná zpráva o tom, že Německo před spojenci kapitulovalo. Přerovští povstalci proto vyvěsili československé vlajky, zajali tamní německou posádku a podle pokynů československého zahraničního rozhlasu ustavili revoluční národní výbor pro správu civilních záležitostí.
Přerovské povstání však nemělo dlouhé trvání. Německé bojové skupiny vyčleněné z frontové armády, která byly právě na ústupu před sovětskou armádou, spolu s pohotovostními policejními útvary z Holešova a Olomouce totiž zakrátko znovu získaly nad městem kontrolu. Zajatí Němci byli osvobozeni a 24 povstalců bylo popraveno. Německá armáda nakonec ale přes město ustoupila na západ a Přerov byl 8. května téměř bez boje obsazen sovětskými vojsky.
Mylná zpráva o německé kapitulaci se v prvních květnových dnech roznesla i do dalších českých a moravských měst. Třeba 2. května vypukly neozbrojené nepokoje ve středočeském Nymburce. Ještě ten samý den pak po vzoru Nymburka povstaly také sousední Poděbrady. Vlna nepokojů se pak nezadržitelně přelévala dále. Po zprávách z Poděbrad vyšli do ulic lidé v Chlumci nad Cidlinou či Novém Bydžově.
Také tady byla povstání většinou tvrdě potlačena. V Chlumci nad Cidlinou měly nepokoje v ulicích jen dvouhodinové trvání, poté byly zažehnány německými policejními posilami z Kolína. V Novém Bydžově potlačily povstání německé posily z Josefova. Německé vojsko také záhy rozehnalo dav lidí, který se po zprávách z Poděbrad a Nymburka shlukl na náměstí v asi 40 km vzdáleném Jičíně.
Po nepokojích v Nymburce, Poděbradech a v Jičíně se ve čtvrtek 3. května protesty rozšířily až do horního Pojizeří. Po Železném Brodě se roznesla zpráva, že se má okamžitě zahájit otevřená akce na osvobození země z německé nadvlády. V Chuchelně u Semil dokonce místní občané zabránili německým vojákům v odvozu šatstva a prádla z vojenského skladiště. Po přestřelce museli Němci naložený materiál vrátit do skladu.
Po událostech v Chuchelně pak na sebe dlouho nenechávala čekat vzpoura v Semilech a poté i ve Vysokém nad Jizerou a Jilemnici. Zdejší povstání si vyžádalo oběti na straně českých občanů, kteří večer padli u celnice mezi Vysokým nad Jizerou a Sklenařicemi a mezi Plavy a Držkovem.
V Železném Brodě došlo brzy na oficiální předání moci. Předseda správní komise tam před zraky lidí na náměstí předal civilní správu města revolučnímu národnímu výboru. S povstalci vyjednával velitel místní německé posádky, vojsko se zcela stáhlo do kasáren. V Semilech povstalci odzbrojili německé četnictvo a Volkssturm (německá domobrana složená z dospělých mužů). Místní posádku SS a Volkssturm odzbrojili povstalci také v Lomnici nad Popelkou.
Čtvrtého května se situace poněkud obrátila. Německé vojenské posily z Turnova vtrhly do Železného Brodu a Semil, aby tam sjednaly pořádek. Obyvatelé Chuchelny se před přesilou stáhli do okolních lesů. Jilemnici obsadil Volkssturm z Vrchlabí, Vysoké nad Jizerou obsadil Volkssturm a Hitlerjugend z Rokytnice nad Jizerou. Po obsazení města zde příslušníci Hitlerjugend zastřelili devět civilistů.
Dne 5. května popravilo jičínské gestapo čtyři zajaté povstalce z Lomnice nad Popelkou, kterou o den předtím spolu s vojskem obsadilo. Ještě ten samý den ale právě Lomnici, Semily a další města v Pojizeří zaplnily kolony ustupující německé armády. Den poté převzal moc v Semilech revoluční národní výbor a 7. května pak německá posádka i němečtí civilisté definitivně město opustili.
Povstání dorazilo i do Prahy
Pátého května pak vlna vzpoury dorazila přes Plzeň i do hlavního města protektorátu Čechy a Morava, jehož konec se neodvratně blížil. Podnětem pro nepokoje v Praze se stalo oznámení z předešlého dne, kdy české a moravské pošty, četnické a železniční stanice v protektorátu obdržely telegram ministra protektorátní vlády Kamenického o zrušení nařízení týkající se dvojjazyčného úřadování, dvojjazyčných nápisů a zákazu vyvěšování československých vlajek.
Němci sice záhy telegram dementovali, navíc německý státní ministr pro Čechy a Moravu K. H. Frank v rozhlasu prohlašoval, že „jakékoliv povstání utopí v moři krve“. Zpráva se ale mezitím bleskově rozšířila mezi českým obyvatelstvem a vyvolala masové odstraňování německých nápisů. Byl také vydán pokyn, aby se na úředních budovách vyvěsily vlajky a úřadovalo se pouze v českém jazyce. Čeští policisté, četníci a protektorátní vládní vojáci započali obsazovat strategické body v Praze.
Podívejte se, jak vypadala Praha v době povstání
V Praze se v následujících dnech sváděly těžké boje. Německá armáda bezmyšlenkovitě vraždila povstalce i obyčejné Pražany. Jednotky Waffen-SS útočily tvrdě zejména na povstalecká centra, kterými byly třeba Staroměstská radnice, Novoměstská radnice či budova Československého rozhlasu. Historici dodnes vedou spory o tom, zda nebylo toto povstání na konci války zbytečným hazardem s lidskými životy. Dodnes je ale zřejmé, že nebýt předešlých mimopražských akcí, mohly mít události v Praze mnohem horší důsledky.
- Stanislav Kokoška, historik: „Praha by bez toho, že by vypukly lokální boje na venkově, nikdy nebyla v tak dobré situaci. To, že se německé síly musely rozdělit, Praze významně pomáhalo. To samé platí o akcích, které přímo směřovaly na pomoc Praze – přerušení železniční dopravy. Německé jednotky byly v tuto dobu odkázány na železnici nebo pěší přesuny, protože se jim nedostávalo paliva, a navíc jednotky v týlu nebyly dostatečně motorizovány. Přerušení železničních spojů tak byla ohromná pomoc. Bez pomoci venkova by na tom Praha byla skutečně mnohem hůře po všech stránkách.“
Přesný počet obětí Pražského povstání dokládá nový seznam, který nedávnost sestavili badatelé Vojenského historického ústavu. Při květnových událostech podle něj padlo v hlavním městě přesně 2898 lidí, což je téměř dvojnásobek oproti dřívějším odhadům. Ty mluvily jen o počtu 1600. Seznam padlých vznikal skoro tři roky a jako neprodejnou publikaci ho knižně vydá Vojenský historický ústav symbolicky právě 5. května.
