Praha – Za atentát na zastupujícího říšského protektora se nacisté ostře mstili. Nejdříve vypálili Lidice, pak i Ležáky. Všechny obyvatele ležáckého údolí popravili, přežily jen dvě dívky, které nacisté poslali do Polska. Děvčátka byla po válce šťastnými okolnostmi vypátrána, a mohla se tak vrátit do Čech ke strýci a k dědečkovi, kteří jako jediní z rodiny válku přežili. Jarmila Doležalová Šťulíková si své vlastní rodiče nepamatovala, neuměla pořádně česky a o některých zážitcích po celý život mlčí.
Dívka, která přežila vyhlazení Ležáků
Hostem Studia 6 byla dcera Jarmily Doležalové Šťulíkové, badatelky a publicistky a o historii roku 1942 vyprávěla. „V Ležákách žilo čtrnáct dětí do patnácti let. Čtrnáctou dívkou byla Helenka Skalická, která byla pro nacisty mladistvá, nebyla způsobilá k některým právním úkonům. Ale způsobilou k popravě ji shledali, proto byla popravena s ostatními dospělými či mladistvými u pardubického Zámečku,“ vysvětlila Jarmila Doležalová.
„Díky tomu, že měla maminka toto stigma, jezdili k nám novináři a spisovatelé. Mluvilo se o tom pořád. Důkladné bádání v evropských archivech ale začalo probíhat až před deseti lety,“ dodala badatelka. Dle jejích slov začalo řádění nacistů dopoledne, dne 24. června 1942. Pod režií pardubického gestapa bylo údolí obsazeno a vytvořen kordon. Všichni obyvatelé, kteří byli uvnitř tohoto kordonu, byli sehnáni do netěženého lomu u silnice. Odtud byli propuštěni ti, kteří tam nepatřili. Podle policejních přihlášek byli zkontrolováni ti, kteří měli trvalé bydliště a přihlašovací povinnost v Ležákách a odtud v autokarech převezeni do Pardubic.
Většina dětí byla zplynována v polském vyhlazovacím táboře
Ten večer bylo třináct dětí převezeno z Pardubic do Prahy, do tajného útulku gestapa, popisuje Doležalová. Přibližně po čtrnácti dnech, kdy bylo zkoumáno, kdo z nich by byl schopen poněmčení, ještě se třemi dětmi z Lidic přijeli 7. července 1942 do polské Lodže. Zde bylo jedenáct dětí z Ležáků umístěno v průchozím táboře, odkud byly vyzvednuty 25. července a s největší pravděpodobností byly zplynovány ve vyhlazovacím táboře v polském Chelmnu.
„Maminka s tetou měly to štěstí, že ještě se čtyřmi dalšími byly převezeny do dětského domova Bruckau. Tento dětský domov, který byl zřízen na místě kláštera, dal mé mamince novou identitu. Vystavili jí i nový rodný list na jméno Camilla Paetel s místem narození Bruckau,“ dodala Doležalová. Na konci června roku 1946 byla převezena do vlasti kriminálním inspektorem Josefem Ondráčkem. Hned o dva měsíce později ji posadili do první třídy školy ve Včelákově, bez jakékoli znalosti češtiny.