Senátor a starosta Vsetína Jiří Čunek (KDU-ČSL) považuje za potřebný zákon, který by umožnil vykázat z veřejného prostoru lidi bez domova a za nevhodné chování je potrestat, v krajním případě vězením. Takový zákon připravuje Zdeněk Hraba (ODS). Daniel Hůle z organizace Člověk v tísni v Událostech, komentářích namítl, že stát by měl spíše pomáhat, například navyšováním kapacit azylových zařízení.
Senátor ODS Zdeněk Hraba záměr postihovat bezdomovectví popsal koncem listopadu na sociální síti X. Připravuje prý zákon, který by umožnil vykázat z veřejného prostoru bezdomovce, „pro které je ohrožování bezpečí ostatních životním stylem“. Chtěl by, aby za nevhodné chování typu znečišťování veřejného prostranství nebo narušování veřejného pořádku byli potrestáni veřejně prospěšnými pracemi, v případě odmítnutí vězením. Počítá také s umisťováním bezdomovců do azylových domů.
Jsou obce bezradné?
„Zákon je potřeba,“ souhlasí senátor a starosta Vsetína Jiří Čunek (KDU-ČSL). Města a obce jsou podle něho proti negativním projevům bezdomovectví bezradné. „Můžeme vydat vyhlášku, že se nesmí popíjet alkohol na veřejnosti, ale ne v celém městě nebo v celé obci, ale jenom na vyjmenovaných místech – a to je jen přesouvání problémů. Ale co skutečně (dělat) s lidmi bez domova, někteří jsou takzvaní homeless, to je životní styl, oni takhle chtějí žít, i když by asi ani nemuseli. Bez zákona se neobejdeme,“ míní.
Daniel Hůle, vedoucí dluhového poradenství v organizaci Člověk v tísni, namítá, že města v tomto směru bezradná nejsou. „Ona, respektive kraje a sestavování plánů, mohou navyšovat kapacity sociálních zařízení, zabývat se programy jako Housing First a tak dále,“ upřesnil. V řadě měst se podle něho daří pomáhat najít lidem bez domova cestu zpátky.
„Ti lidé z dvou třetin trpí psychickými potížemi, velká část z nich má dluhy. Říkat, že to je životní styl, je z mého pohledu skutečně nehumánní,“ reagoval na Čunkova slova.
Hůle a Čunek se neshodnou, komu by měly neziskovky pomáhat
Hůle uvedl, že bez domova je v Česku osmnáct tisíc lidí. Většina z nich se bez přístřeší ocitla v důsledku okolností, které nemohli ovlivnit. Pomoct těm, kteří svou situaci chtějí řešit, a jichž je podle Hůleho většina, je ale obtížné. Už jen z důvodu nedostatečné kapacity azylových domů, kde je k dispozici zhruba sedm tisíc lůžek. „Pan senátor Hraba řekl, že pro stát není problém uvolnit třeba dvě miliardy na to, aby se navýšily kapacity zařízení sociálních služeb, tak to může být krok správným směrem. Pokud to podpoří pan senátor Čunek, tak je to cesta,“ navrhuje Hůle.
Jiří Čunek se ohradil, že svými slovy nemířil na všechny lidi bez domova a že pod jeho vedením před více než dvaceti lety vznikl ve Vsetíně azylový dům jako v jednom z prvních českých měst. „Zcela jistě víme, že jejich životní styl, který ne vždy, ale někde obtěžuje ostatní, narušuje život těm, kteří je mimo jiné živí ze svých daní,“ upozorňuje Čunek. Za důležité považuje, že spolu s bezdomovci „živíme spoustu lidí v takzvaných neziskových organizacích“.
„Jako křesťanský politik vyznávám to, že kdo nechce pracovat, nemá jíst, kdo nemůže pracovat, tomu máme pomoci. Takže na tomto principu se musíme dívat na sociální práci a vůbec na tento problém,“ domnívá se. „Chceme-li omezit něčí práva ležet týden a kálet pod sebe na veřejném prostranství, tak to není podle mě základní lidské právo. A pak to musíme omezit zákonem. Faktem ale je, že k tomu potřebujeme nějaký konsenzus,“ dodává.
„Neziskovky dělají poměrně hodně, ale záleží vždy na jednotlivci, zda chce pomoc od státu přijmout,“ podotýká dobrovolník Evžen Vojkůvka z organizace Noc venku, který má osobní zkušenosti s životem na ulici. Podle jeho názoru se chce z ulice dostat menšina lidí. „Proč by měl něco pro to udělat, když má od státu podporu v sociálních dávkách, jednou za čtvrt roku donese potvrzení, že si zažádal o zaměstnání a nepřijali ho. Měl by být konkrétní příděl sociálních dávek, ze strany lidí bez domova se zneužívá,“ popisuje.
Vykázání z obce fungovalo, říká Čunek
Daniel Hůle v navrhované podobě zákona považuje za problematické, jak a kdo by o porušení zákona rozhodoval. Případný dohled nad dodržením trestu nebo vězení navíc znamená pro systém zvýšené náklady a další zahlcení. „Je to mnohem dražší, než když těm lidem podáme sofistikovanější pomocnou ruku třeba metodou Housing First. Zahltíme policii, soudy v tuto chvíli přetékají agendami a nezvládají řešit jiné důležité činnosti a my na ně navalíme další obor činností,“ vyjmenovává.
„Zákon v jednu dobu, a není ta doba tak dávno, stanovil, že obec mohla vykázat člověka, který dělal v obci problémy a neměl tam trvalý pobyt,“ zmiňuje Jiří Čunek konkrétní opatření, které se podle něho osvědčilo a mohlo by se v souvislosti se zákonem o bezdomovectví obnovit.
Možnost obcí udělit zákaz pobytu zavedl parlament v roce 2012. Přestupek, za nějž obec mohla zákaz pobytu uložit, musel být úmyslný. Zakázat pobyt až na tři měsíce mohly obce do konce roku 2016, než tuto možnost zrušil nový zákon o přestupcích.
„Nad každým z nás visí ‚meč zodpovědnosti‘ a se skupinami, které nejsou odpovědné za nikoho, za žádnou rodinu, příbuzné, se dá těžko pohnout jinak,“ vysvětil Čunek. Daniel Hůle ale nepovažuje takový přístup za koncepční řešení. Vykazování lidí jen přesune problém z jednoho města do jiného.
