Libavá – Neblahý osud příslušníků Pomocných technických praporů, tzv. „pétépáků“, jejichž členové sloužili ve vojenských táborech nucených prací v 50. letech, se dnes připomínal v Libavé na Olomoucku. Pamětníci se při vzpomínkovém ceremoniálu na náměstí setkali s představiteli české armády. Následnou bohoslužbou v kostele svaté Anny ve Staré Vodě se vzpomínalo hlavně na ty, kteří nucené práce nepřežili.
Bývalí pétépáci vzpomínali na umučené kolegy
Členové PTP, nazýváni také Černí baroni, pracovali hlavně na stavbách a v dolech. Pomocné technické prapory fungovaly v letech 1950 až 1954 jako nástroj pro perzekuci a převýchovu politicky nepohodlných lidí.
Josef Dřímal, správce Vojenského újezdu:
„Práce PTP tu je vidět na každém kroku, byli to chlapi z rodin, kteří byli naučeni dělat poctivou práci.“
GALERIE
videogallery_61293
Důvodem jejich vzniku bylo také zajištění levné pracovní síly. „Každý rok se ti lidé sejdou v Posádkovém domě armády Libavá na Olomoucku, v místě, kde kdysi bylo největší soustředění politicky nespolehlivých občanů a vojáků v 50. letech,“ uvedla Jana Zechmeisterová z tiskového oddělení ministerstva obrany.
Tábory tehdy prošlo podle odhadů 40 až 60 tisíc lidí. V roce 1953 dosáhly PTP svého smutného vrcholu. Jejich jednotky pracovaly na 370 různých stanovištích v Česku. Nejvíc táborů nucených prací bylo na Ostravsku a Kladensku v dolech a značná část připadla také na Slovensko. Uznání se bývalí pétépáci dočkali až po pádu komunistického režimu, stejně jako částečného odškodnění. Dnešních dnů se dožilo asi sedm tisíc z Černých baronů.
Svaz PTP