Libavá – Neblahý osud příslušníků Pomocných technických praporů, tzv. „pétépáků“, jejichž členové sloužili ve vojenských táborech nucených prací v 50. letech, se dnes připomínal v Libavé na Olomoucku. Pamětníci se při vzpomínkovém ceremoniálu na náměstí setkali s představiteli české armády. Následnou bohoslužbou v kostele svaté Anny ve Staré Vodě se vzpomínalo hlavně na ty, kteří nucené práce nepřežili.
Členové PTP, nazýváni také Černí baroni, pracovali hlavně na stavbách a v dolech. Pomocné technické prapory fungovaly v letech 1950 až 1954 jako nástroj pro perzekuci a převýchovu politicky nepohodlných lidí.
Josef Dřímal, správce Vojenského újezdu:
„Práce PTP tu je vidět na každém kroku, byli to chlapi z rodin, kteří byli naučeni dělat poctivou práci.“
Důvodem jejich vzniku bylo také zajištění levné pracovní síly. „Každý rok se ti lidé sejdou v Posádkovém domě armády Libavá na Olomoucku, v místě, kde kdysi bylo největší soustředění politicky nespolehlivých občanů a vojáků v 50. letech,“ uvedla Jana Zechmeisterová z tiskového oddělení ministerstva obrany.
Tábory tehdy prošlo podle odhadů 40 až 60 tisíc lidí. V roce 1953 dosáhly PTP svého smutného vrcholu. Jejich jednotky pracovaly na 370 různých stanovištích v Česku. Nejvíc táborů nucených prací bylo na Ostravsku a Kladensku v dolech a značná část připadla také na Slovensko. Uznání se bývalí pétépáci dočkali až po pádu komunistického režimu, stejně jako částečného odškodnění. Dnešních dnů se dožilo asi sedm tisíc z Černých baronů.
