Městské divadlo Brno má za sebou premiéru nového muzikálu Zorro. Režisér Petr Gazdík zvolil pro svou nejnovější inscenaci legendární příběh hrdiny „Zorra mstitele“. Tento muzikál má možnost brněnské publikum vidět v české premiéře.
Světová premiéra Zorra se konala v Congress Theatre v Eastbourne roku 2008. Pak následovalo osm úspěšných uvedení například v Londýně, v Paříži, v Moskvě, v Bulharsku a v dalších městech. Stephen Clark spolu s Helen Edmundsonovou dramatizovali románovou předlohu Isabel Allendové Zorro: legenda začíná(2005). Clark je zároveň i autorem písňových textů. Francouzská skupina Gipsy Kings, zpívající ve španělském jazyce, složila hudbu v rytmu rumby a flamenca. Do muzikálu zapojila nové songy, jako i vlastní hity – písně Bambeleo, Baila Mea Djobi Djoba.
Gazdík spolu s dramaturgem Janem Šotkovským vycházeli z dramatizace, kterou přeložili pro brněnské uvedení. Diváci se mohou těšit i na několik písní v originálním španělském jazyce. Gazdík se Šotkovským neexperimentovali s textem, důsledně zachovali dialogy a přesný sled scén. Muzikál vystavěli na milostném trojúhelníku: Diego, Luisa a Ramón. Občasná špatně inscenovaná slovní komika obsažená v předloze brněnské publikum nerozesmála. Diváky při generálce spíše rozveselily scény, které zrovna hercům nevyšly. Paradoxně napjatá situace, kdy Ramón zastřelí cikánku Inez, publikum pobavila, protože z pušky Ramóna nevyšel žádný zvuk, a i přesto Inez teatrálně padala k zemi.
Příběh vypráví o maskovaném hrdinovi, který chrání bezbranné lidi a mstí se za nespravedlnost. Děj se odehrává na konci 18. století ve Španělsku a v Kalifornii. Mladý muž Don Diego de la Vega si užívá života spolu s cikánskou tlupou v Barceloně. Jednoho dne přichází jeho přítelkyně Luisa s prosbou, aby se vrátil zpět do Kalifornie. Diegův starší bratr Ramón se totiž násilně ujal funkce starosty a krutě trestá celé město. Zorro spolu s cikány se vydává zpět do Kalifornie, kde v přestrojení bojuje se svým bratrem.
Není tajemstvím, že se brněnský inscenační tým inspiruje zahraničními muzikály a přesně kopíruje scénu, kostýmy a prvky z chorografie. Například brněnská Mary Poppins je kopií zdařilé broadwayské verze. V programu se dočteme, že brněnský Zorro vznikl ve spolupráci s úspěšnou londýnskou inscenací. V prostorovém řešení jeviště sice vidíme londýnskou předlohu, ale scénograf Aleš Valášek ji neokopíroval věrně. Valášek navrhnul dynamicky propracovanou scénu, která se proměňuje několikrát během představení. Jeviště zaplňují velké konstrukce většinou v béžovém odstínu, které kontrastují s barevným prostředím divoké cikánské komunity. Cikáni svými barevnými kostýmy a divokou hudbou oživují mdlé prostředí kalifornského města. V brněnské inscenaci zazní originální nahrávky písní muzikálu, které skupina Gipsy Kings poskytuje inscenátorům. Brněnští diváci ale nejsou ochuzeni o živou kapelu. Hudební nahrávku na scéně doplňuje kytarista a na krajích orchestřiště trumpetisté.
Na veřejné generálce se počítá s možností technických problémů, které se dají prominout, ale pěvecké a herecké výkony nikoli. Trojice hlavní protagonistů, Diego/Zorro (Lukáš Janota), Luisa (Viktória Matušovová) a Inez (Ivana Vaňková), se potýkala s pěveckými a hereckými problémy. Na hercích šlo poznat, že nejsou s postavami dokonale ztotožněni a že si své role neužívají. Také početná taneční company v choreografii Lucie Holánkové působila nejistě a staticky. Jednoduchá, nenápaditá chorografie nevyužila potenciál divoké cikánské hudby a ve variacích se opakují stejné prvky.
Zatím Gazdíkův Zorro pokulhává po herecké, pěvecké a taneční stránce za divácky úspěšnými tituly Městského divadla, jako jsou Jekyll a Hyde, Chicago a Marry Poppins. Snad čas a reprízy pomohou novému muzikálu napravit tyto nedostatky.
