Londýn - Nález neporušené hrobky egyptského faraóna Tutanchamona se stal v roce 1922 mediální senzací. O jeden z největších archeologických objevů století se zasloužil Brit Howard Carter - nadšenec, který své znalosti nezískal ve školních lavicích, ale mnohaletou a namáhavou prací v terénu. "Svůj" poklad pak Carter zpracovával až do smrti, která jej zastihla 2. března 1939 v Londýně. I přes spekulace o takzvané faraónově kletbě byla příčina jeho úmrtí prozaičtější - rakovina.
Carterova cesta k egyptologii byla trnitá. Poprvé se do země oplývající památkami dostal v 17 letech, a to díky kreslířskému nadání a práci pro Britské muzeum. Obkresloval hieroglyfy portálů a nástěnných maleb. Pod vedením krajana Flinderse Petrieho se účastnil vykopávek města Achetaton. V 25 letech už Carter zastával úřad generálního inspektora Památkové správy pro Horní Egypt a Núbii.
Počátkem 20. století začal řídit své první vykopávky v Údolí králů. Do některých hrobek zavedl elektrické osvětlení, podařilo se mu odhalit vyloupené hroby faraona Thutmose IV. a královny Hatšepsut. Po incidentu s výpravou opilých francouzských turistů byl ale Carter politickým tlakem v roce 1905 zbaven úřadu. Posléze se dostal do služeb britského lorda Carnarvona, který se stal jeho mecenášem. Bohatý šlechtic a nemajetný archeolog tvořili nesourodý tým a moc se nemuseli. Zároveň se ale potřebovali a měli společný cíl.
Čtvrtého listopadu 1922 mohl do Británie poslat telegram: „Konečně jsem učinil nádherný objev v Údolí králů. Velkolepou hrobku s neporušenými pečetěmi. Přerušuji práci do vašeho příjezdu. Gratuluji.“ Jméno v podstatě nevýznamného Tutanchamona, jednoho z posledních vládců 18. dynastie, se rozletělo do světa. Carter slavil, ale i nadále pracoval pod velkým tlakem, několikrát se dokonce zhroutil, hrobku uzavřel a na pár dní zmizel.
Poklad a faraonova kletba
Krypta obsahovala netknutou pohřební výbavu - trůn, šperky, sošky, válečné vozy či oděvy čítaly na tisíce kusů a dnes zabírají 12 místností Egyptského muzea v Káhiře. Skvostem je ale především sarkofág a světoznámá zlatá posmrtná maska.
Když několik týdnů po otevření zapečetěných dveří hrobky zemřel za ne zcela vyjasněných okolností Carnarvon, ozvaly se první hlasy o „trestu, jenž stihl hanobitele hrobu“. Na údajnou faraonovu kletbu ale Carter nevěřil, ke své práci přistupoval „s posvátnou úctou a hlubokou vážností, avšak rozhodně bez strašidelné hrůzy, jejímuž tajemnému kouzlu tak snadno podléhá dav, který prahne po senzacích“. Někdejší britský hrdina zemřel v 64 letech v ústraní, téměř opuštěn a zapomenut.
Carter, který se narodil 9. května 1874 v londýnském Kensingtonu, se zařadil mezi nejdůležitější postavy v historii egyptologie. Jednou z nich byl i Napoleon, bez kterého by věda zabývající se starověkým Egyptem možná ani nevznikla. V letech 1798 až 1801 vzal s sebou totiž na válečnou výpravu do severoafrické země více než 160 odborníků, kteří svoje objevy a poznatky shrnuli do knihy Description de l‘Egypte. Dalším vědcem pak byl Napoleonův současník Jean-François Champollion - rozluštitel egyptských hieroglyfů.
