Ermenonville (Francie) - Francouzský osvícenský filozof, spisovatel a pedagog Jean-Jacques Rousseau byl představitelem preromantismu, jehož hrdinou je přirozený a od přírody dobrý člověk. Současně byl také průkopníkem a zastáncem občanských svobod a rovnosti a jeho osvícenské a liberální myšlenky se staly ideovým základem Velké francouzské revoluce. Rousseau zemřel 2. července 1778 v severofrancouzském městečku Ermenonville. Jean-Jacques Rousseau se narodil 28. června 1712 v ženevské protestantské rodině. Krátce po narození ztratil matku a vyrůstal u pastora Lamberciera. V šestnácti letech pak odešel do Francie, kde vedl dobrodružný život.
V roce 1841 odjel Rousseau do Paříže, kde se seznámil s osvícenskými myšlenkami Voltaira, Diderota a Grimma. S Diderotem později Rousseau spolupracoval na vytvoření velké Encyklopedie.
V roce 1962 vyšlo Rousseauovo nejslavnější dílo, pedagogický spis Emil aneb O výchově. Kniha je založena na myšlence svobody lidského jednání, kritice náboženství a klade velký důraz na individuální schopnosti a zvláštnosti dítěte. V závěrečné části Rousseau popisuje i výchovu ideální ženy, která se má řídit manželovými přáními a myšlenkami.
Rousseauova filosofie staví na myšlence, že člověk je od přírody dobrý a kazí jej až vliv společnosti a majetku. Ve spise Rozprava o původu nerovnosti mezi lidmi z roku 1955 tuto myšlenku Rousseau rozvíjel a požadoval všeobecné vlastnictví, lidskou rovnost, důstojnost a přímou demokracii prosazovanou lidem. Právě tyto myšlenky daly v roce 1789 podnět k útoku pařížského lidu na symbol francouzského absolutismu, pařížské městské vězení Bastilu.
