Praha - Z nádraží Praha-Těšnov odjel poslední vlak 1. července 1972. Těšnovské nádraží patřilo spolu s Masarykovým a hlavním k trojici koncových nádraží pražského železničního uzlu. Novorenesanční budova musela ustoupit výstavbě magistrály. Nejprve bylo zbouráno její severní křídlo a v březnu 1985 byla odstřelena i zbývající chátrající část. A to i přesto, že bylo nádraží zapsáno do seznamu nemovitých kulturních památek.
Bylo postaveno v letech 1872 až 1875 jako konečná stanice dostavěné severozápadní dráhy do Lysé nad Labem. Autorem komplexu novorenesančních budov, jež dohromady tvořily jedno z nejkrásnějších nádraží ve střední Evropě, byl známý architekt Karl Schlimp. Budova, která vyrostla na pomezí Nového Města a Karlína, v sedmdesátých letech zůstala v paměti mnoha Pražanů pod důvěrným názvem „Deniska“. Zrod nádraží byl dílem Rakouské severozápadní dráhy, společnosti, která na počátku 70. let 19. století začala budovat nové dálkové spojení Vídně s Berlínem.
Veřejnost ho používala téměř sto let. Kvůli výstavbě magistrály ale byla stanice v roce 1972 dopravně zrušena - 1. července z ní vyjel poslední vlak. Později bylo strženo severní křídlo budovy. Zbytek postupně chátral až do roku 1985 kdy bylo nádraží zdemolováno úplně. Nepomohl mu ani zápis do seznamu nemovitých kulturních památek.
Ještě před demolicí byla budova těšnovského nádraží zcela odstrojena, technici odmontovali všechny umělecké a architektonicky významné předměty. Uložili je do depozitářů Muzea hlavního města Prahy a Národního muzea.
Více než čtyřicet let neslo nádraží své původní jméno Severozápadní. Po roce 1919 získalo název po tenkrát ještě žijícím Ernestu Denisovi, francouzském historikovi a slovanofilovi. Jeho jméno bylo ale nepřijatelné pro nacisty, kteří dodali novou formu - Moldau Bahnhof čili Vltavské nádraží. Poválečná doba se zas nakrátko vrátila k Denisovi, ovšem padesátá léta podobným tradicím nepřála a nádraží bylo nazváno Těšnov. Název však neneslo dlouho, neboť s nástupem 60. let začalo tehdejším urbanistům stát v cestě.
