Kunštát - Nové výrobky pod proslulou značkou „Kunštátská keramika“ jsou stále větší vzácnost. Tradiční výroba v dílně Luboše Sedláka už skoro dva roky stojí, o koupi provozovny totiž zatím nikdo neprojevil zájem. Kupec se zatím našel jenom pro galerii s prodejnou. Hrníčky, talíře nebo misky s typickým proužkem v ní ale nahradí lékařské vybavení.
Oblíbená keramika s iniciálami KK je už více než rok nedostatkovým zbožím – po náhlé smrti Luboše Sedláka se hrnčířské kruhy v dílně zastavily. Na okamžik, kdy je znovu roztočí nový majitel, ale čekají marně. Ochrannou známku chce totiž keramikova rodina prodat jedině spolu s dílnou – ta by ale potřebovala nutně zrekonstruovat a do takové investice se nikomu nechce. Nevyplatila by se.
Přestože tradiční kunštátské jarmarky každý rok lákají spoustu příznivců místních keramických výrobků, ekonomické výhledy výrobců nejsou zrovna růžové.
„Lidé se přijedou podívat, koupí si hrníček, maximálně nějakou drobnost domů. A za to se keramici neuživí. Doby, kdy se kupovaly servisy, kdy se vybavovaly domácnosti, restaurace, jsou už dneska pryč. Dnes koupíte levný čínský porcelán za pár korun. I když to není umělecké dílo, cenový rozdíl je zde obrovský, a to si každý spočítá,“ uvedl starosta Kunštátu Zdeněk Wetter (ČSSD).
Město má plány, schází mu ale peníze
Majitelům keramičky se podařilo prodat jen bývalou galerii, ze které teď vzniká ordinace. Z ostatních budov se ale pomalu stávají brownfieldy. Město samo by provoz v dílnách rádo obnovilo, nemá na to ale dostatek financí. Za ochrannou známku i zchátralou dílnu chce keramikova rodina dva miliony.
Jedním z nápadů, jak výrobu keramiky oživit, je založení specializovaného studijního oboru. „Už několik let naše aktivity směřují k vytvoření umělecké keramické pobočky některé z vysokých škol s architektonickým zaměřením,“ prozradil starosta. „Takto by výroba keramiky dostala trošku jiný směr, například k zahradní architektuře, která se u nás zatím rozvíjí, ale v zahraničí je dneska velmi žádaná. Takto by to mělo budoucnost,“ míní Zdeněk Wetter.
Tradici v Kunštátu zatím udržují malé soukromé dílny, které dokážou vyrobit kousky skoro k nerozeznání od pravé Kunštátské keramiky. Ta se vyznačovala takzvaným režným pruhem. V záchranu dílny s nejdelší tradicí v Kunštátě už ale moc lidí nevěří – ten, kdo má doma třeba hrníček označený dvěma K, bude zřejmě časem majitelem velké vzácnosti.
Obyčejná a Kunštátská keramika? To je jako železo versus ocel
Výroba proslulé Kunštátské keramiky se rozběhla v roce 1882 v dílně Františka Brablece. Kořeny tohoto řemesla v Kunštátě však sahají mnohem hlouběji. „Jeho počátky souvisejí přímo se vznikem města. Můžeme je tedy datovat už do 13. století,“ řekl kastelán kunštátského zámku a znalec místní historie Radim Štěpán. Vznik hrnčířského řemesla umožnily příznivé přírodní podmínky. „V okolí Kunštátu jsou bohatá ložiska jílu. Dříve v některých místech vystupovala až na povrch. Místní zemědělci ho začali zpracovávat, hrnčířstvím se bavili hlavně v zimě,“ doplnil Štěpán. Hrnčířský cech v Kunštátě vznikl na přelomu 18. a 19. století. Kromě řemeslnické dílny v Kunštátě donedávna působil také závod Keramika Kunštát, jehož výrobky ale nebyly tak umělecké.
Čím je Kunštátská keramika jedinečná? „Je to takzvaná kamenina. František Brablec začal keramiku pálit na více než tisíc stupňů Celsia. Díky tomu je velmi odolná a vhodná pro použití také v kuchyni,“ vysvětlil keramik Milan Růžička. „Srovnávat Kunštátskou keramiku s obyčejnou je jako srovnávat obyčejné železo s ocelí. Je pevná, ale přitom křehká,“ dodal s úsměvem. Důraz řemeslník kladl na klasickou ruční práci na hrnčířském kruhu. Keramika má díky tomu specifický, obtížně napodobitelný vzhled a rozmanité tvary.
