Velehrad (Uherskohradišťsko) - S plukovníkem Vladimírem Maděrou se v sobotu na Velehrad přišly rozloučit stovky lidí. Odbojář, válečný veterán a politický vězeň zemřel minulý týden. Bylo mu pětadevadesát let.
U rakve, na které byl položen výsadkářský baret, se ve velehradské bazilice držela čestná stráž. Právě ve Velehradě se Maděra v roce 1917 narodil a vyrůstal zde se šesti sourozenci. Přišly se tak rozloučit zástupy známých, ale i obdivovatelů. „Čeho jsem si na něm vážil? Vlastenectví a toho, že šel do zahraniční armády bojovat za tuhle republiku,“ uvedl místopředseda Obce legionářské v Brně Tomáš Jambor.
Maděra po vyučení pracoval u firmy Baťa. Zapojil se ale do polovojenské organizace Obrana národa a před nacisty musel utéct přes Slovensko do Maďarska. Byl ovšem zadržen a čtyři měsíce strávil ve vězení v Budapešti. Při transportu se mu podařilo opět uprchnout a dostat se až do libanonského Bejrútu. Dostal potřebný výcvik a nastoupil na francouzskou frontu, kde bojoval proti nacistickým vojskům.
Po kapitulaci Francie utekl Maděra do Anglie. „V Anglii se tehdy také setkal s výsadkáři Kubišem, Gabčíkem a Valčíkem, kteří v květnu 1942 provedli v Praze atentát na zastupujícího říšského protektora,“ uvedl velehradský farář Petr Přádka.
Vladimír Maděra se účastnil jejich výcviku a přípravy. Pořizoval i jejich fotografie do falešných dokladů. Na Heydrichovy atentátníky vzpomínal i před kamerou České televize. „Charakterem výborní, odvážní, veselí. Statečně plnili úkoly, kamarádi,“ popsal tehdy Kubiše, Gabčíka a Valčíka Maděra.
Jemu v odletu do Československa zabránilo těžké zranění při cvičném seskoku. Vrátil se až těsně před osvobozením. Při tajné misi pomáhal zajistit archivy německého gestapa v Praze. Po válce strávil tři roky ve vězení a dalších patnáct let v ostravských dolech. Byl totiž odsouzen za údajné spiknutí. Rehabilitace se dočkal až po pádu komunismu. V Uherském Hradišti předsedal Svazu bojovníků za svobodu. Jeho ostatky byly uloženy na velehradském hřbitově.
