Jakub Železný přivítal 16. července v pořadu Interview ČT24 hejtmana Libereckého kraje Petra Skokana (ODS). Rozhovor, který byl první ze série rozhovorů s hejtmany českých krajů, se dotkl chystaného mistrovství světa v lyžování, budoucnosti Ještědu i nedávného cvičení Ochrana. Petr Skokan se vyjádřil také k samotné prestiži krajů a hejtmanů.
„Vážím si toho, že jsem hejtman Libereckého kraje,“ říká Petr Skokan
V posledních dnech se objevují dohady kolem mistrovství světa v lyžovaní, které by mělo být ve vašem kraji v roce 2009. Nechal jste se slyšet, že jste se až z tisku dozvěděl o změnách ve výkonném výboru mistrovství. Skutečně to s vámi nikdo nekonzultoval?
Určitě. V těchto horkých dnech panuje až hrozivě mrazivá atmosféra okolo organizačního výboru mistrovství světa v klasickém lyžování. Já sám se vše dozvídám z novin a televize – se mnou nikdo nejedná.
Vypadalo to jako spor mezi panem Kumpoštem a Kateřinou Neumannovou s tím, že ostatní subjekty, které by do toho mluvit měly, do toho nemluví. Kraj je stranou?
Neviděl bych to jako osobní spor prezidenta Romana Kumpošta a viceprezidentky Kateřiny Neumannové. Myslím si, že se někdo pod příslibem státní dotace snaží obchodovat s dobrým jménem Katky Neumannové. Je za tím spíše nějaká agentážní činnost, protože Katka Neumannová je doposud čestnou viceprezidentkou organizačního výboru a zatím svá práva nevyužila – na zasedání výboru nechodí.
Vám je jedno, kdo povede tento výbor?
Je mi líto Romana Kumpošta, který na tom pracoval skutečně sedm dní v týdnu. Nejsem si úplně jistý, jestli Katka Neumannová na to bude mít také tolik času. Musím přiznat, že stávající řízení organizačního výboru by mi vyhovovalo, protože toho skutečně mnoho dokázalo. Doufám, že výměna přinese zvýšení výkonu.
Uvedl jste, že pokud by se mistrovství světa nekonalo, byla by to ostuda celostátního a možná i celosvětového dopadu. Jak jste to myslel?
Se mnou nikdo nejednal. Máme svého zástupce v organizačním výboru. Ministerstvo školství doposud pouze prostřednictvím sdělovacích prostředků naznačuje, že slibovaná sedm set milionová dotace by nemusela být, kdybychom nevyhověli přání ministerstva na doplnění organizačního výboru. Bez těchto prostředků by se mistrovství určitě neuskutečnilo.
Liberecký kraj je vedle města Liberec a Českého lyžařského svazu účastníkem zakládací smlouvy a spolupořadatelem. Vy do toho ale dáváte také dost peněz?
Když si uvědomíte, že máme ročně 200 miliónů disponibilních prostředků, a že jsme se zavázali ve třech letech po sobě investovat do toho celkem 140 miliónů, tak je to z našeho pohledu velice významná částka.
V poslední době se mluví o tom, že by výkonný výbor měl mít více členů. Znamenalo by to, že hlas kraje by měl menší váhu?
To máte dobrý postřeh. Dnes má výbor pět členů, když jich bude mít sedm, bude vliv našeho zástupce menší.
Bude to tak?
Nevím. Zvažuji, že se v dopise obrátím na ministryni školství, abychom si tyto věci vyjasnili, protože není dobré všechno odezírat z tisku a pak si domýšlet.
Je mistrovství světa akce výdělečná nebo alespoň neprodělečná? Co to pro kraj znamená?
Výdělečná určitě nebude, ale investice, které by se při přípravě mistrovství uskutečnily, by měly vysokou užitou hodnotu nejen pro sportovce, ale i pro obyvatele Libereckého kraje; ať už se jedná o opravené silnice, byty nebo sportovní zařízení.
Navíc počítáme až se sto tisíci diváky, kteří neodvedou tržby Libereckému kraji, ale soukromým firmám. V tomto směru na tom bude profitovat celý kraj, řada podnikatelských subjektů, agentur.
Termín se docela blíží – únor 2009. To už by mělo být jasno, jak to všechno bude?
Potřebujeme, aby stát řekl, v jaké míře se bude podílet. Stát se sice podílel určitou částkou, ale ne takovou mírou, aby byly potřeby naplněny.
Dominantou Libereckého kraje, kterou má i ve svém znaku, je skvost moderní architektury – Ještěd. Budoucnost slavné Hubáčkovy budovy však není jasná?
Ještěd je v soukromém vlastnictví Českých radiokomunikací. Otázka je, jestli při přechodu z analogového na digitální vysílání budou schopny dosáhnout tržeb, kterých tam dosahovaly. Změnila se i vlastnická struktura. Potřebovali bychom od nich vědět, jak hodlají s tímto fenoménem naložit. Dokonce jsme přihlásili tuto stavbu jako žadatele o titul památky UNESCO.
To znamená, že v tuto chvíli nemáte jinou než neformální možnost dotazovat se Českých radiokomunikací, co s Ještědem udělají?
Je to prohlášeno za památku, takže vlastník má určité povinnosti. I když je to stavba poměrně nová – málo přes třicet let, tak chátrá kvůli povětrnostním vlivům. Zkrátka potřebuje svoje - jde o speciální technologii. Také se na tom podepsalo státní hospodaření, protože nejde jen o stavbu zvenčí, ale i o vnitřek, kde chybí řada prvků z vybavení. My bychom chtěli, aby Ještěd byl uveden do původní podoby i s mobiliářem původní restaurační a hotelové části. Musíme udělat repliky…
Teď hovoříte jako vlastník. To by měli spíše říkat pánové z radiokomunikací?
Chystáme se na setkání se zástupci radiokomunikací, ale zatím se nám nepodařilo domluvit termín schůzky. Třeba řeknou, že si objekt chtějí nechat ve vlastnictví a problém bude vyřešen.
Může Ještědu zapsání do světových památek UNESCO pomoci jinak než zviditelněním, prestižní značkou?
Je to prestižní značka. Nepřiplynou žádné peníze, ale pokud žádáte někde o peníze a řeknete, že je to na památku chráněnou UNESCO, tak jsou otevřenější dveře i peněženky.
Takže budoucnost Ještědu vidíte v této chvíli optimisticky?
Ještěd tady bude. Otázka je, jestli bude hezký nebo zchátralý.
Váš kraj je nově vzniklý, na rozdíl od jiných krajů, které vznikly na stejných či podobných hranicích jako za socialismu. Jak těžké je pro obyvatele se s takovýmto novým krajem identifikovat?
Je to těžké. Liberecký kraj existoval v minulosti někdy do roku 1960 nebo 63, pak byl násilným způsobem zrušen a stal se součástí Severočeského kraje. Byla velká snaha o emancipaci. Také návštěvníci, kteří přijíždějí do Libereckého kraje, říkají, že se tady toho hodně změnilo. Sami obyvatelé Libereckého kraje si velice váží toho, že jim byla dána jakási samosprávná možnost.
Jak se projevuje v Libereckém kraji historie, která nebyla vždy veselá?
Před válkou byla odsunuta část českého obyvatelstva, po válce zase část německého obyvatelstva. V sedmdesátých letech se tam přistěhovaly desítky tisíc lidí kvůli rozvoji uranu, jehož těžba byla pak zastavena. Migrace obyvatelstva je veliká. Snažíme se proto podporovat uvědomění, že jsme tam doma. Teď jsme se mohli zúčastnit oslav Ještědu, které pořádalo město Liberec, děláme Krajské dny a řadu věcí, kde se snažíme občanům připomenout, že jsou občany Libereckého kraje.
Šlo mi spíše o česko-německý fenomén. To, že se centrální liberecké náměstí jmenuje po Edvardovi Benešovi, může někdo chápat jako schválnost proti Němcům. Jak je to dnes vnímáno?
Nevidím, že by to bylo dnes chápáno konfrontačně. Němečtí turisté jsou největší navštěvovatelé Libereckého kraje. Nejsou s tím žádné problémy, naopak spousta lidí říká, že se sem přijíždí německé rodiny podívat na dům, ve kterém bydlel praděda. Díky fungování samospráv jsou vztahy velmi přátelské.
Nedávno proběhlo velké cvičení Ochrana. Proč pořádáte takovéto akce?
To cvičení bylo celostátní, ale ve většině republiky probíhalo na štábní úrovni. Mělo však dva ostré prvky: jeden byl v Holicích v Pardubickém kraji, kde teroristé zaútočili na školu a kde byli odraženi. Jako náhradní cíl si pak vybrali Tip-sport arénu v Liberci, protože se tam konalo mistrovství světa v atletice. Chystáme se tím na mistrovství světa v lyžování, abychom byli schopni postarat se o větší množství lidí.
Někteří lidé namítnou, že jde o hraní na vojáky, a že v reálu by to bylo všechno jinak. Jak byste obhájil význam tohoto cvičení pro občana Libereckého kraje?
Občan Libereckého kraje může být klidný, když půjde do Tip-sport arény nebo když se někde shromáždí s dalšími občany, že složky integrovaného záchranného systému jsou připraveny účinně zasáhnout, což ocenili i pozorovatelé z NATO.
V Pardubickém kraji se vyskytla ptačí chřipka. Byli byste schopni zafungovat stejně dobře?
Hned po cvičení jel odřad libereckých profesionálních hasičů pomáhat do oblastí zasažených ptačí chřipkou. Je to zkušenost, kterou bychom nechtěli použít, ale máme ji.
Když vznikaly kraje, tak se říkalo pozor na hejtmany, jsou to nové tváře, šikovní lidé z regionů. Pořád to ještě platí? Tím nemyslím, abyste se chválil.
Je řada hejtmanů, kteří jsou v čele politických stran, takže angažovanost je velká. Hejtmani se organizují v Radě Asociace krajů České republiky, kde se scházíme jednou měsíčně a řešíme nadkrajské, republikové problémy – rozpočtové určení daní atd.
Prosazují se hejtmani na vyšších úrovních?
Je jich celá řada. Myslím, že by se to mohlo odrazit v příštích volbách.
To znamená, že by se dostali na vyšší místa v kandidátkách? Usilují vůbec o to? Je pro vás osobně post hejtmana stupínkem do vyšší, pražské politiky?
Pro mě by to nebyl stupínek do vyšší politiky. Velice si vážím toho, že mohu být hejtmanem Libereckého kraje: poslanců je celá řada, senátorů taky, ale stejně jako je jen jeden starosta v obci, tak je jen jeden hejtman v kraji.
Mají kraje význam? Je znovuzavedení této jednotky opodstatněné?
Mají svůj význam a prokázaly ho. I největší kritici vzniku krajů mají dnes názor, že kraje jsou přínosem. Například prezident Václav Klaus, který to ze začátku neviděl jako dobrou cestu, dnes uznává, že kraje tu mají svoje místo.
Nakolik jsou kraje prodlouženou rukou státu? Nakolik jsou autonomní?
To je veliký problém, protože státní správa je daleko početnější a má daleko větší pravomoc než samosprávy. Předpokládá se ale, že snaha o emancipaci krajů bude pokračovat. Chtěli bychom, aby měly význam, jako mají regiony v Evropské unii, což u nás nemají.
A nějaká zákonodárná iniciativa tímto směrem?
Určitě. Problém je v tom, že i když kraje mají zákonem přiznánu zákonodárnou iniciativu, většina zákonů, ne-li všechny, které byly kraji předloženy, nebyly schváleny nebo vůbec projednány v Poslanecké sněmovně.
(redakčně kráceno)
