Malý sál kina Panorama v Boskovicích se ve středu 24. září 2014 zaplnil do posledního místa, aby si členové Klubu přátel Boskovic a místní občané připomenuli sto let od začátku 1. světové války.
Celá Evropa si letos připomíná útrapy první světové války, jež začala 28. července 1914 před sto lety (po zavraždění následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda d‘Este) a trvala čtyři roky do 11. listopadu 1918.
Vzpomínku v Boskovicích zahájila Jarmila Winklerová: „Tehdy bojovalo více jak sedmdesát milionů vojáků, téměř devět milionů jich padlo. Na frontách bojovalo přes jeden milion českých mužů, což připomínají pamětní desky a pomníčky po celé republice.“
Jarmila Winklerová pak přiblížila výstavku ve vestibulu kina. „Uvidíte dobové tisky, oblečení, publikace, materiály o rodině arcivévody Ferdinanda, informace z války.“
Jaroslava Kovaříková začala známou větou: „Tak nám zabili Ferdinanda“ z knihy Jaroslava Haška Dobrý voják Švejk. Poté pohovořila o válečných útrapách, tragicky poznamenaných rodinách, významných bitvách, zákopové válce. Dále uvedla: „Dvacátého druhého dubna 1915 použili poprvé Němci bojový plyn.“ Hovořila o bojích na moři, použití ponorek. „Patnáctého září nasadili Američané do bojů tanky,“ pokračovala. Revoluce v Rusku 1917 dala moc do rukou bolševikům, zanikla východní fronta. Druhého července 1917 proběhla bitva u Zborova – úspěšné vystoupení československých legií. Třetího března 1918 podepsalo Rusko mír a vzdalo se Finska, pobaltských států, části Polska, Ukrajiny, Západního Běloruska a Zakavkazska. Jedenáctého listopadu 1918 byla podepsána smlouva o příměří Dohody s Německem – válka skončila.
Jaroslava Kovaříková ještě připomenula všeobecnou mobilizaci 2. srpna 1914 vyhlášenou císařem Františkem Josefem Prvním jako dekret „Mým národům“, nasazení tanků, letadel, ponorek, použití chemických zbraní. Dotkla se důsledků pro obyvatelstvo, kdy museli pro válečné účely odevzdat koně, vozy a dobytek. Sužoval je nedostatek potravin, padlo 150 tisíc obyvatel českých zemí. Do roku 1989 byla památka padlých za první světové války účelově vymazaná z paměti národa a to tak pečlivě, že dnes již většina společnosti nezná historii a pozadí vzniku našeho státu. „Všem našim dědům a pradědům – čest jejich památce. A pro nás, vnuky a pravnuky je povinností uchovat vzpomínky na jejich statečnost ve válce, o kterou žádný z nich nestál. Zachovat vzpomínky pro naše děti a budoucí generace. Alespoň to,“ zakončila Jaroslava Kovaříková.
Deník italského legionáře Josefa Dudka ze Sychotína, jenž byl učitelem v Kunštátě, Olešnici a v roce 1933 i na měšťance v Boskovicích, zakopaný v roce 1939 před fašisty na zahradě představila Mgr. Eva Čadová. Autor popisoval život na vesnici po začátku války, svůj nástup k osmému pluku do Brna, polní mši v Kroměříži na Vánoce 1914, nový odvod o svatodušních svátcích 1915, cestu vlakem ze Skalice dobytčím vozem do Tyrol, vojenskou přípravu, důstojnickou školu v Innsbrucku, odjezd do pole na Tři krále 1916, cestu na ruské bojiště, pobyt se zlomenou lýtkovou kostí v polní nemocnici, zážitky z italské fronty 1916, druhé působení na ruské frontě, návrat do Itálie a konečně cesta domů 19. prosince 1918. Budějovice, Veselí, Mezimostí, Jihlava, Brno. Všude vítání slavnostními projevy. „Dvacátého čtvrtého prosince dostávám dovolenou na doléčení. Jedu nejbližším vlakem do Skalice, pak kočárem s panem Staníčkem do Sychotína. Za tmy pěšky k rodičům do Petrova. Po čtyřech letech jsem zase doma s rodinou. Chybí jen bratr Jeník. Zahynul v Rusku,“ zakončila působivou citaci z deníku Josefa Dudka Mgr. Eva Čadová.
Mgr. Eliška Pokorná poslala dokola několik dobových zažloutlých snímků a vzpomněla svých šest prastrýčků, kteří museli do války. „Nedovedu si představit pocity matky, které šest synů odejde neznámo kam,“ uvedla. „Ale naštěstí se všichni vrátili.“
Se vzpomínkami a fotografiemi se přidali i někteří další. Třeba Eva Oldřichová hovořila o pomníku ve Svitávce a hrobě manželova předka v Polsku.
Ředitelka Muzea Boskovicka Mgr. Dagmar Hamalová pochválila velmi pěkně vedenou kroniku rodiny Oldřichovy od roku 1600.
Jarmila Winklerová připomenula letošní vzpomínkovou akci na rok 1914 ve Světlé a pietní akt u pamětní desky jedenácti padlých místních obyvatel. „Díky tamní paní Krajíčkové jsme získali některé exponáty pro naši výstavku - klobouky, slunečníky. Noviny Jiskra jsme objednali přímo na Konopišti.“
Paní Liba Válková přidala zážitky svého otce z vyhlášení republiky 1918.
Pan Dušan Plevač pohovořil o osudech svého otce na ruské a italské frontě, poslal kolovat několik snímků.
Zajímavou a poučnou besedu plnou vzpomínek zakončili její účastníci prohlídkou neméně zajímavé výstavky dobových dokumentů oděvů a doplňků v předsálí kina Panorama.
Škoda, že se podobné besedy nekonají na školách, první světová válka byla neprávem opomíjena a dnešní děti o ní toho mnoho nevědí.
Luboš Sušil, Boskovice
