Nekvalitní materiály a stavební postupy, které se v českém stavebnictví využívají, nesplňují české normy. Důvodem je tlak na cenu. Shodli se na tom zástupci stavebních firem i představenstvo České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT).
Na klesající kvalitu staveb letos upozornila Asociace inspektorů nemovitostí (AIN), jejíž členové loni při inspekcích technického stavu nových rodinných domů odhalili spoustu vad. A to přitom zkontrolovali jen 700 rezidenčních budov, což představuje pouhé jedno procento všech domů určených k prodeji.
„Marast, který nyní v českém stavebnictví panuje, nutí stavební firmy dělat za 40 až 60 procent normální ceny. Pak ale mají problém se do toho vejít, a tak hledají všechny možnosti, jak ušetřit. Vybírají nejlevnější materiál a montují do staveb, co se dá," tvrdí Karel Vaverka, člen představenstva ČKAIT.
Chyba je podle něj především u dodavatelů. „Mají nasmlouvané špatné ceny a někde se to promítnout musí. Problémem jsou i někteří developeři, kteří stavbu prodají a vůbec jim nevadí, že je to nekvalitní," kritizuje stále častější praktiky na českém trhu Vaverka.
Špatný stav českého stavebnictví potvrdil například i Radek Bedrna, jednatel společnosti Knauf Praha vyrábějící sádrokartonový stavební materiál. „Problém je v obrovském tlaku na cenu, kterému se realizační firmy musí přizpůsobit maximálním ošizením kvality. Používají například materiál, který není vhodný pro tu konkrétní stavbu. Stále častěji se setkáváme i s dovezenými levnými necertifikovanými věcmi ze zahraniční, hlavně Polska," tvrdí Bedrna. Ošizena je podle jen až polovina staveb.
„Řada ředitelů stavebních firem potvrzuje, že současná krize na trhu, která se projevuje nedostatkem zakázek a s tím spojenou snahou investorů o dosažení co nejnižších cen, je v některých případech nutí i k snižování kvality stavebních prací," okomentoval situaci Jiří Vacek, ředitel analytické společnosti CEEC Research. Podle průzkumu totiž 59 procent stavebních firem uvedlo, že realizují stavby na hranici kvality.
„Jsou tu dva typy rizik - přímé a nepřímé. Přímé znamená, že stavba rovnou spadne, nebo třeba začne unikat plyn poškozenými trubkami. Nepřímým rizikem míním to, že životnost takto nekvalitně provedené stavby klesne třeba i na polovinu, stěny častěji praskají, konstrukce se zkroutí a podobně," přiblížil možná rizika šizení kvality materiálů Vaverka.
„Je to obrovský hazard. Za ty roky se to tak rozmohlo, že v tom vidíme obrovské nebezpečí.," neskrývá obavy Bedrna. Situace se podle něj nyní dostala za hranu únosnosti.
Podle odborníků by pomohlo, pokud by se zlepšil stavební a technický dozor staveb. Potřebná je i důkladnější kontrola kvality materiálu a stavebních prací.
