Tak zlou ženskou aby člověk pohledal, prohlásila o své roli ve filmu Tchyně a uzený herečka Libuše Švormová. Ačkoliv u diváků si postava tchýně vzhledem ke zlovolnému charaktreru nezískala mnoho sympatií, její představitelku si filmaři při natáčení doslova hýčkali. Herecký kolega Martin Trnavský podle zákulisních klepů dokonce od té doby herečku zdraví zásadně „ahoj mami“.
Ať Vy sama chcete, nebo ne, spousta diváků si Vás stále spojuje především s dabingem krásné svůdné Angeliky. Role tchýně byla vlastně úplný opak. Co jste si na ní nejvíc užila?
Angelika pro mě v dabingu byla jedna z mnoha rolí. Tehdy jsem si neuvědomovala, že zrovna Angelika udělá takový poprask (smích). Víte, léta plynou a s léty se člověk mění - v herecké hantýrce se takzvaně přehrává. Postupem času už nehraje mladé a roztomilé svůdnice, ale spíš dámy zralého věku. Většina z těch, které jsem hrála, byly docela sympatické, elegantní a milé. Role tchýně pro mě byl velice zajímavý úkol. Tak zlou ženskou aby člověk pohledal! Někdy se mi i zdálo, jestli to není už moc, ale shodou okolností mi na mé připomínky jedna mladá žena ze štábu řekla - tak to byste se, paní Švormová, divila! Holt asi měla své zkušenosti. Bylo to tak napsané, mělo to ukázat, že žena ve své bezbřehé lásce k synovi je schopná naprosto všeho. Na celé věci je mi jen líto toho, jak nešťastně dopadla autorka námětu paní Monyová. Ráda bych od ní ještě něco četla nebo si v tom dokonce i zahrála.
Četla jste od Simony Monyové i knižní předlohu pro tento film?
Ano, samozřejmě jsem ji četla.
Film a kniha se totiž trochu liší v závěru. Co Vy na to - který z těch konců se Vám líbil víc?
Já jsem s tím lehce smírným koncem ve filmu souhlasila. Film je přece jen něco hodně jiného, než když čtete knížku a pak máte čas se nad tím vším zamyslet. Pro film to chce příběh, který skončí nějakým obloukem. Neříkám ovšem, že kdybych s tím nesouhlasila, že by to paní režisérka udělala jinak. Herec musí většinou poslouchat.
Tchýně je v tomto filmu vyloženě negativní postava, dá se říct skoro až karikatura zlých tchýní z pikantních vtipů. Přesto - dokázala jste pro ni najít nějaké pochopení?
Musím říct, že moc ne. Já sama sice tchýní nejsem, protože nemám děti, takže v životě jsem se této role nezúčastnila, ale myslím si, že bych se chovala úplně jinak. Když už by mně moje snacha vůbec neseděla, tak bych se od ní snažila spíš nějak distancovat, než abych ji takto pronásledovala a dělala jí naschvály.
Od natáčení už uběhly tři roky - na co z něj nejraději vzpomínáte?
Vzpomínám na to moc ráda. Musím říct, že v brněnské televizi se mi od všech dostalo tak úžasně vlídného přijetí, že jsem po letech byla znovu šťastná, že jsem mezi skutečnými filmaři. Dostala jsem i svou vlastní pojízdnou šatnu, kde jsem mohla přebývat a nosili mi tam i jídlo, to se mi snad ještě nikdy v životě nestalo. Celý štáb, režisérka i kolegové byli úžasní. Od té doby udržuju kontakt se Sandrou Novákovou, která je moc milá a vzájemně jsme si opravdu sedly. No a Martin Trnavský, to je vyloženě zlatíčko. Pro mě je to syn, kterého bych si přála mít.
Byla to pro mě nesmírně příjemná práce až na to, že jsem na natáčení musela denně dojíždět z Prahy, což znamenalo brzké ranní vstávání. Dálnice na Brno se svými výmoly, to pro mě byla asi jediná komplikace. Nesmírně bych si přála v Brně ještě někdy něco točit. Tím, jak se ke mně chovali jako k nějaké výjimečnosti, to dělá lidské ješitnosti nesmírně dobře. (smích)
Jak na ten film reagovali Vaši blízcí? Dokázali uvěřit, že i Vy v sobě máte takovou „tvář“?
Nemluvila bych pravdu, kdybych řekla, že jsem nikdy předtím žádnou semetriku nehrála. Můj manžel už je zvyklý na ledacos a naštěstí ví, že má doma v podstatě hodnou ženskou. Rozhodně mu tahle moje herecká poloha starosti nedělala.
