Dohoda zemí eurozóny o další pomoci Řecku mu mimo jiné ukládá nutnost výrazně rozšířit privatizaci státního majetku. Podle ekonoma Jana Švejnara jde o jeden z bodů dohody, které ukazují na směřování k ekonomickému růstu země. A to i u opatření, která se jeví na první pohled hodně bolestivě. O možnostech a důsledcích uzavřené dohody hovořil v Interview ČT24.
„Když dojde v Řecku k rozsáhlé privatizaci, budou nahrazeni neefektivní vlastníci, tedy stát, efektivnějšími. Přitom dojde k výběru peněz, který bude v ustanoveném privatizačním fondu. Důležité je, že polovina fondu půjde na sanaci bank, čtvrtina na splácení dluhu a čtvrtina na určité politické kroky, které by měly v oblasti hospodářské politiky zvýšit její efektivnost,“ přibližuje ekonom Jan Švejnar. Nejde tedy podle něj v dohodě o prosté škrty platů a zvyšování daní, ale obsahuje především kroky směřující k rozhýbání ekonomiky.
Jan Švejnar, Think tank IDEA/CERGE-EI, Praha:
„Evropa, Mezinárodní měnový fond, ani vnitřní politický systém nebyli schopni přimět Řecko k tomu, aby podstoupilo reformy.“
Nedostatečnou snahu při privatizaci už nějaký čas vytýkal Aténám Mezinárodní měnový fond – v roce 2011 odhadoval, že do konce letošního roku získá Řecko prodejem státního majetku 50 miliard eur. Zatím se však podařilo shromáždit jen 3,2 miliardy eur. Rozšíření privatizace se nyní stalo součástí dohody o pomoci zadlužené zemi.
Podle profesora Švejnara v Řecku kontroluje stát značnou část služeb. Jde o energetické podniky, letiště, přístavy a podobně, tedy veřejné statky, které byly už v dalších zemích úspěšně a snadno privatizovány. Řecko se tedy nepotýká úplně s problémem, že by muselo privatizovat obtížně privatizovatelné veřejné statky.
Jan Švejnar varuje před možnou radikalizací:
„Nesmíme podceňovat – a to nejen v Řecku, ale i jinde – že může dojít k radikalizaci. Extrémní strany a hnutí mohou získat ve volbách určité preference.“
Maďarský příklad privatizace není špatný
Nejlepší by pro Řecko bylo otevřít privatizační možnosti všem zájemcům včetně těch zahraničních, protože z toho může země nejvíce vytěžit. Protože nejde o přechod celé ekonomiky ze státních do soukromých rukou, není nutné podle Jana Švejnara sahat třeba ke kupónové privatizaci, jakou prošla Česká republika po listopadu 1989.
Postupná privatizace jednoho podniku za druhým by mohla být úspěšná. „Nakonec tomu tak bylo třeba v Maďarsku, kde vlastně tímto způsobem privatizovali celou ekonomiku, získali poměrně silný výtěžek, který my jsme nezískali z našeho rozpočtu, takže maďarský příklad není špatný,“ přemýšlí Jan Švejnar o možnosti právě v otázce řecké privatizace.
