Válka proti terorismu má své paradoxy a absurdity. Jsou to třeba přehnané varovné reakce úřadů, mnohatisícový ozbrojený kontingent v Afghánistánu bojující proti stovce mužů, ulpívání na nástrojích studené války. Nebezpečí ze strany Al Kájdy je přitom ve skutečnosti mnohem menší než, bylo kdy předtím. Z reálné hrozby se stala spíše sdílená myšlenka, která může motivovat separované skupiny po celém světě. Proti terorismu se proto musí bojovat spíše idejemi než vojenskými prostředky. V exkluzivním rozhovoru pro Českou televizi to tvrdil host Fóra 2000, jeden z nejvlivnějších světových novinářů a politologů Fareed Zakaria. Hovořil s ním Pavel Vondra.
Vítejte v Praze. Doufám, že se tu cítíte bezpečně navzdory upozornění amerického ministerstva zahraničí, které nabádá americké občany, aby se měli na pozoru před hrozbou teroristických útoků v Evropě. Co tomu říkáte?
Je to součást celkově přehnaného způsobu, jakým se ve světě reaguje na terorismus. Zejména na Západě a vůbec nejvíc ve Spojených státech. To varování vlastně vůbec nedává smysl. Máme se prý mít na pozoru tam, kde se soustřeďují cizinci. V místech, jako jsou letiště, nádraží, kavárny, hotely, turistické památky. Co by mi pak ale v Praze zbývalo? Je to způsobeno přílišnou byrokratizací. Úřady si prostě chtějí krýt záda, aby je nikdo nemohl obviňovat, že něco podcenily. Ale je to škoda, protože lidi to jenom znervózní a vystraší. A to je přesně to, co teroristé chtějí.
Když si Spojené státy připomínaly 9. výročí útoků z 11. září, ve svém pravidelném sloupku jste napsal, že jsme v mnohem větším bezpečí, než si myslíme, ale nikdo to nechce přiznat. Co přesně tím máte na mysli?
Podívejte se, co je dnes Al Kájda, a uvidíte, že skutečně není tak nebezpečná, za jakou ji vydáváme. V 90. letech se teroristickým organizacím jejího typu dařilo, protože je většina vlád nebrala vážně. Sem tam se po nich ohnaly jako po otravné mouše a jelo se dál. Po 11. září to vlády na celém světě začaly brát jako vážný problém. Spojily síly, svrhly režim v Afghánistánu, který nad Al Kájdou držel ochrannou ruku. Zahnaly teroristy do hor, vystupovaly jejich finanční zdroje, přestaly jim vydávat víza. To vše teroristům výrazně zkomplikovalo život.
Něco jiného je chystat teroristické útoky, když se nikdo nedívá, a něco jiného, když jste na útěku a musíte si zprávy posílat přes oslíky v horách. Realita je pak taková, že od 11. září se jim stěží podařilo cokoliv podniknout. Dokonce i útoky v Madridu, Londýně nebo menší útoky na Blízkém Východě byly dílem domácích teroristů, kteří měli s Al Kájdou jen velmi tenké vazby.
Al Kájda je dnes víc myšlenka než organizace. A jak nejlépe odstrašíte myšlenku? Rozhodně ne stovkami tisíc vojáků a desetimiliardovými částkami. Je to boj na poli idejí a ideologií, což je mnohem složitější, a proto to neděláme. Je to škoda, protože to svedlo na scestí nejen válku proti terorismu, ale i západní společnosti. Jejich uvažování dnes vězí příliš v zajetí úvah o bezpečnosti, a to v konečném důsledku není produktivní.
Takže si myslíte, že i Spojené státy reagují přehnaně?
Jistě, Spojené státy panikaří nejspíš ze všech nejvíc. Lidé mi například tvrdí, že pokud by teroristé zaútočili na čtyři obchodní domy v USA, dopad na americkou ekonomiku by byl zničující. To ale není pravda. Americká ekonomika je obrovská, bavíme se o 14 bilionech dolarů. Čtyři obchodní domy nejsou nic, na hospodářství by to žádný vliv nemělo.
Zato by to mělo odezvu ve Washingtonu, kde by všichni začali jančit a ve snaze demonstrovat sílu by v rámci odvety za čtyři zdemolované obchoďáky provedli invazi do čtyř zemí. To je skutečné nebezpečí. Washington reaguje s pomocí nástrojů z dob studené války. Ale vojenské nástroje pro bitvy, které před námi stojí, nepotřebujeme. Tam se hodí spíše měkká síla – ideje, kultura.
Došlo ale ve způsobu, jakým Amerika válčí s teroristy, k zásadní změně? Na první pohled se zdá, že Obamova administrativa v mnohém navazuje na předchozí Bushovu. V útocích bezpilotních letounů na pákistánská kmenová území je dokonce dávno překonala. Byla veškerá očekávání, že Barack Obama udá zahraniční politice USA nový směr, zcela planá?
To bych neřekl a hned vysvětlím proč. Obama se snaží překalibrovat americkou zahraniční politiku směrem od přehnaně imperiální a militaristické linie. Počet jednotek v Iráku klesl od jeho nástupu do úřadu ze 150 tisíc na třetinu a dál klesá každý měsíc. V Afghánistánu sice dočasně vzrostl, ale Obama dal jasně najevo, že od příštího měsíce začne stahování.
Obama se tedy snaží přesouvat zdroje, lidi i pozornost pryč od imperiálních krizí, kdy je třeba budovat řád v zemích třetího světa. (Jsou to v podstatě stejné problémy, kterým čelila Británie na vrcholu svého koloniálního rozmachu.) Místo toho usiluje o vyváženější postavení ve světě, které nabízí jiné výzvy a jiné příležitosti. Myslím ale, že žádný americký prezident by nepustil ze zřetele místa, kde je Al Kájda stále aktivní. A Pákistán dnes bohužel takovým místem je.
Bizarním aspektem naší politiky v Afghánistánu vždy bylo, že tam obrovský kontingent bojuje proti hrstce teroristů. Podle ředitele CIA nemá Al Kájda v Afghánistánu víc než 100 mužů. My tam přitom máme 150tisícový kontingent sil NATO, který stojí okolo 150 miliard dolarů ročně. V Pákistánu má Al Kájda mezi 500 až 5 tisíci členů, ale naše možnosti jsou tam omezené. Proto je útoků bezpilotními letouny tolik.
Kde je možná důvod ke zklamání, je otázka slibovaného uzavření Guantánama. Lidé, kteří to blíže sledují, namítají, že to není tak lehké, protože s vězni musíte něco udělat. Nemůžete je jen tak pustit, protože spousta z nich vyvíjela teroristickou činnost. Podle mého názoru měl Obama Guantánamo uzavřít a umístit problematické jedince do řádných vězení v Americe nebo jinde na Západě, kde by podléhali vládě zákona. A to třeba i za cenu zachování zvláštních tribunálů k jejich souzení. Bylo by to kompromisní řešení. Ale bylo by to lepší, než si ponechat image země, která drží vězně mimo dosah zákona. To by si neměla dovolit žádná západní společnost.
(redakčně kráceno)
