Karviná - Jaké to je žít jednou nohou na souši a druhou na vodě. Své o tom ví kapitán říční nákladní lodi Marcel Gore z Karviné. Po německých a holandských řekách se plaví už řadu let a na lodi vychoval i svou dceru.
Každý má své tajné přání. Pětatřicetiletý Marcel Gore chtěl být odmalička námořníkem. Sen se mu splnil. Už 17 let se plaví po zahraničních vodách, jeho revírem je hlavně Rýn se svými přítoky. Teď vozí například letecký benzín pro frankfurtské letiště. „Po základní škole jsem se vydal na lodní školu do Děčína, to je jediná škola v Čechách, kde se tenhle sen dal splnit. Já jsem do toho spadl rovnou po hlavě, hned po získaných zkouškách jsem začal jezdit jako kapitán,“ vzpomíná. Jak vypadá pracovní směna lodního kapitána? Dva týdny na vodě a dva týdny na souši, tedy doma v Karviné. Na svých cestách nebyl sám. S manželkou si v Holandsku pronajali loď a začali společně podnikat. První tři roky svého života strávila na nákladní lodi i jejich malá dcerka. „Bylo to takové dobrodružství, každý den nějaká nová zkušenost, něco nečekaného a zároveň taky každý den jste na jiném místě,“ dodává manželka Marcela Goreho Renata.
Po 12 letech ale dobrodružství skončilo. Čtyřletá Nela potřebovala kamarády. Lodní kapitán tak na svých cestách pokračuje sám. „Už to není s takovým nadšením, jak to bývalo ze začátku, trocha romantiky z toho už vyprchala, ale práce mě baví a nedokážu si představit, že bych dělal něco jiného,“ říká Marcel Gore. Na další plavbu vyráží karvinský kapitán už příští týden.
