Bratislava - Nejvýraznější střet mezi vojáky československé armády a bojovníky ukrajinských nacionalistů vedenými Stepanem Banderou se odehrál 5. srpna 1947. V boji na svazích Nízkých Tater zemřelo šest československých vojáků, když jejich vedení podcenilo akceschopnost banderovců. Ti se v prvních poválečných letech snažili přes československé území dostat ze stalinského Sovětského svazu na Západ.
Proti dobře vyzbrojenému banderovskému oddílu Burlak poslalo československé velení na průzkum jen osmnáct málo zkušených samopalníků. Banderovci na ně ovšem přichystali past. „V následném boji padlo šest příslušníků armády, kteří byli postříleni Burlakovou sotňou. Ta argumentovala: Když vy střílíte po nás, budeme střílet i my po vás,“ informoval historik z Vojenského historického ústavu Eduard Stehlík.
Raněné vojáky banderovci sice zajali, ale po provizorním ošetření je ponechali na místě se vzkazem, že jde o odplatu, protože Čechoslováci předtím nedodrželi údajnou úmluvu střílet do vzduchu. „Lidé nám pomáhali, ale vaši vojáci s námi bojovali a naše zajaté bojovníky Československo vydávalo do Polska nebo Sovětského svazu,“ vzpomíná bývalý bojovník Ukrajinské povstalecké armády Michaljo Zelenčuk.
Takový osud nakonec potkal i velitele Burlaku Volodyra Ščihelského, který byl vydán do Polska a tam popraven. Hnutí, které ještě před válkou založil Stěpan Bandera, totiž proslulo silně nacionalistickou ideologií a spolupracovalo i s nacistickým Německem. Později se ale banderovci proti Němcům obrátili a na Ukrajině až do 50. let vzdorovali i sovětskému režimu.
